Samsara

Především skvělá kamera, dělá z tohoto filmu vizuálně jedinečný zážitek. Divákovi se dostane nádherných záběrů přírodních scenérií severoindického Ladakhu, ale také je vtažen do života mnichů v kláštěře i obyčejných lidí ve vesnici. Prosté oděvy vesničanů jsou stejně krásné jako jejich slavnostní kroje a masky používané při slavnostech. Odvěký souboj těla, srdce a mysli nakonec vyústí v podobenství o princi Sidhártovi, který opustí svou ženu Jašódaru a syna Ráhulu, aby dosáhl probuzení a stal se Buddhou, jehož budou následovat miliony lidí. Avšak každá mince má dvě strany! (13.01.2007)

Na tomto snímku je nejhodnotnější jeho námět, bohužel scénář je šíleně rozvleklý se spoustou hluchých míst. Dost často jsem se tedy nudil. Též mi vadil hlavní hrdina Tashi, který pořád vypadal, že neumí do pěti počítat. Proto dávám pouhé 2*. O to víc si cením filmů jako Hymalaya, Pohár nebo ještě Travellers and Magicians. U Samsary to nezachrání ani celkem dobrá kamera. (13.02.2006)

I přes velice pomalý rozjezd má Samsara co nabídnout. Ale divák musí mít trpělivost si smysl filmu musí v jeho velice pomalém tempu vyčekat. Pakliže mu film sedne, získá představu nejen o odříkání mnichů, ale i inspiraci k přemýšlení o životní cestě. Naštěstí vám toto čekání může zpříjemnit krásná kamera a podmanivá hudba. Osobně mám o důvod víc obdivovat muže, jež žijí prosti od všech životních slastí, musí to výt velice těžké, na druhou stranu asi nejsem dost duchovně založený člověk, protože v jejich životním stylu nevidím smysl. A v závěru mě napadlo, že i volba duchovního života může být vlastně velice sobeckým aktem. (02.09.2011)

Začátek filmu mě nijak nenadchl a říkala jsem si, že z toho nic nebude, ale čím dál víc se mi děj začínal líbit. Nakonec jsem dala plný počet hvězdiček, protože si je tento film ode mne zaslouží. Životní cesta buddhistického mnicha, který se zamiloval a rozhodl se žít se svou vyvolenou ... Neotřelý a zajímavý příběh, určitě doporučuji. (26.07.2012)

Nádherné lokace a drama, které má něco do sebe. Na druhé straně souhlasím s množstvím ostatních diváků, že film se neskutečně dlouze táhne. Téměř každý záběr má sice v sobě působivost exotické krajiny, takže většinou co se vizuálna týče, je na co se koukat... Na druhou stranu i potěšení pro oči při tak dlouhé stopáži má své meze.Čeho je moc, toho je příliš. Zvlášť když jde estetika na chvilku stranou a já se musím pět minut dívat na to jak po tříleté meditaci stříhají mnichovi přerostlé dlouhé černé nehty nebo na běžné denní úkony, což s výpovědní hodnotou nemá nic společného. Vleklé scény jsou koření, které mají nesmírnou působivost pouze ve své ojedinělosti. Když se chce například zdůraznit nějaká myšlenka, pocit, prostě nechat zpracovat informace zadumaného diváka, dát mu čas na přemýšlení apod. Zde mi to přišlo mnohdy bezúčelné a při vší té nádheře s indickými atributy až otravné. Na druhou stranu jsem to nemohla, nedokázala vypnout, zajímalo mě co bude dál.- Se závěrečnou myšlenkou, například zda je správné uchýlit se před světem a hříchem zpět do kláštera nebo zůstat doma a postarat se o rodinu (rozumnou, praktickou i empatickou ženu a malé dítě), které k sobě muž připoutal, souhlasím. Bojovat se sebou samotným, s mnoha pokušeními, který běžný život přináší? Nebo být ukrytý před světem v klášteře a bojovat jen s pokušením jedním? Když však musíte zastavovat DVD a dávat si od filmu činorodější přestávku, je tam něco špatně. (04.06.2017)