Mesto bohov

Prostředí Rio de Janeira je proslulý svojí drsností a tenhle film to myslim vystihl skvěle. Už od dětství všichni kardou, zabíjej, berou drogy a připadá jim to normální, snad je ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. Film je docela pěkně vyprávěný jednou postavou z filmu a postupně představí celý město a i když jsou v ději občasný posuny v čase, tak se divák vůbec neztratí, tady odvedl velký kus práce režisér nebo vlastně režiséři. Občas to sice bylo vyprávěný takovým vláčným tempem, ale tak dobře natočený, že to ani moc nevadilo. Ale to co se mi líbilo nejvíc, byla kamera, ta prostě neměla chybu, záběry ze všech možných i nemožných stran, různý rozostření atd, César Charlone je prostě machr a ani jeden záběr nevypustil. Hned za vynikající kamerou musim vyzdvihnout realisticky zahraný postavy a bylo úplně jednou jestli to je nějakej sedmiletej prcek nebo někdo o 40 let straší, prostě všichni do města dokonale zapadali a skoro to vypadalo, jak kdyby to byl dokument. Ale přesto všechno jsem po skončení filmu neměl úplně pětihvězdičkový pocit, takže "jenom" slabšich 5* (16.02.2006)

rio de janeiro.. cidade de deus.. město bohů.. tady si chlapci nehrají s umělohmotnými vojáčky ani fotbal na plácku.. tady kradou, fetují, střílí se.. strašlivé místo, kde přežijou jen feťáci a gauneři, pro slušnost tu není prostor.. tady se každý den balancuje mezi životem a smrtí.. autentický příběh, podaný v celé své zvrácené kráse a syrovosti.. jako čerstvě ohlodaná kost hladovým, vychrtlým psem.. a já děkuju osudu, že mě uvrhl do zdánlivě nudného maloměsta a já nemusím procházet místem, ve kterém byl kdysi život očistcem, aby se postupně proměnil v peklo.. (31.12.2007)

"Nemáte kde bydlet? Tak běžte do Města bohů." Proměna malého panice Rakety v odpaněného fotografa Wilsona Rodrigueze, na pozadí války gangů na území polozapomenutého slumu, mohla být těžko natočena lépe. Ta tolik zmiňovaná geniální filmařina však prošla kolem mne, aniž na mě zanechala výraznější následky. Chyba je samozřejmě ve mně, neboť jsem to já, komu poměrně vadí dívat se na vraždy dětí v prostředí plném zbraní, drog a úplatných strážců zákona. Má informovanost o tom, co se v brazilských slumech děje je dostatečná na to, abych musel sledovat drsný příběh z nehostinného prostředí, ale vysoké postavení snímku na zdejším žebříčku mi nedalo šanci se mu vyhnout. A jelikož nepatřím mezi skalní fandy deprese, tak nevidím jediný důvod se na něj podívat znovu. (22.07.2011)

Jihoamerický Scorsese. Násilí, bohaté narativní metody, drogy. Celou dobu to vypadalo na silné čtyři hvězdy, ale ten závěr byl tak naléhavě tiživý ( neřešitelnost tohoto problému ) a já si uvědomil, že jsem opět viděl další velký film. A takhle to v těch slumech opravdu vypadalo. Bravo, pane režisére. (27.05.2005)

Dokumentaristický styl vyprávění filmů svědčí. Jde z toho syrovost, násilnost a především opravdovost. Jasně všechno souvisí se vším, letmý doteky v podobě vět "umíč číst? " "půjdeme na Čínu" svědčí o tom, kde je zakopaný pes, ale představa, že mě odpráskně nějakej desetiletej zfetovanej analfabet, aby si mohl předvést přes kámošema, mě teda vysloveně nasírá. (31.01.2019)