Môj život

Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, jen jméno - Paul Giamatti, chlapík z Bokovky - ten smutný, zas se opakuju, ale byl tam tak úžasný a byl takový i tady. Jeho Harvey tvoří komiksy, jak je všední, tak je neobyčejný, máte pocit, že ho lze potkat denně, ale že zároveň i se svými kamarády a jejich "diagnozami" musel snad odněkud spadnout, a přes svoji vnitřní melancholii má pud sebezáchovy, který ho zdvihne ode dna, má komiksy - svou psychoterapii, má ženu........."Vím, že nakonec tu válku stejně prohraju, ale dobrý je na tý cestě vyhrát pár bitev". Fajn film. (30.01.2006)

„Co až zemřu, bude postava toho komiksu žít dál?“ Dopředu jsem o filmu vůbec nic nevěděl a prvních pár minut jsem se ve vyprávění trochu ztrácel. Naštěstí brzy vyšlo najevo, že to není tak komplikované: Harvey Pekar je obyčejný chlápek, který začne psát komiksy o svém obyčejném životě a stane se slavným. Po několika letech o jeho životě natočí film. Tohle je ten film. Jak mi postupně docházelo, Harvey Pekar je skutečnou žijící osobou, ve filmu jej hraje Paul Giamatti i samotný Harvey Pekar, který je vypravěčem celého příběhu a účinkuje v archivních záběrech ze show Davida Lettermana. Pekarův život je opravdu obyčejný, ne tak lidé, které v jeho průběhu potkává a kteří zajišťují většinu komických situací jinak celkem vážného dramatu. Slovy jeho přítelkyně to jsou: autista, paranoik a polymorfní perverzák. Posledně jmenovaným byl přitom míněn známý kreslíř Robert Crumb, bez jehož kreseb by Pekar nikdy neprorazil („neumím nakreslit ani rovnou čáru“). Dvojice debutujících režisérů bohužel nemá film pevně ve svých rukou, snaží se být formálně nápadití za každou cenu. Ale kdybych neviděl Horší už to nebude, možná by právě nepatřičně působící originalita byla důvodem k udělení páté hvězdičky. Apendix: Můj život si ještě lépe vychutnáte s alespoň základní znalostí americké nezávislé komiksové scény – pro rozšíření obzorů doporučuji fascinující dokument Crumb). 85% Zajímavé komentáře: Adrian, belldandy, Tommy987 (21.04.2008)

Harvey Pekar vede obyčejný a přesto zajímavý život. Svůj looservský osud se totiž rozhodl vložit do komiksového scénáře. Byl to nápad trochu exhibicionistický, ale zároveň dostatečně originální, aby se mu podařilo získat pro něj vydavatele. Všechny životní peripetie tohoto věčného smolaře a misantropa se od té doby odbývaly za dodatečné účasti čtenářů jeho komiksu. Pod jejich dohledem se Harvey seznamoval s Joyce Brabner, svou druhou ženou (Jejich první setkání skončilo scénou zvracení na záchodě a následným prohlášením Joyce: „Vynecháme námluvy a rovnou se vezmeme.). Pod jejich dohledem překonával manželské krize i urovnával vztah se svým přítelem nerdem Daniellem Batonem a nakonec i prodělával léčbu rakoviny. Film American Splendor není nic jiného než adaptací Harveyho komiksu. V záplavě všech komiksových adaptací ze života superhrdinů, jde však zřetelně o něco jiného. Nejen proto, že nám film nabízí pohled na odvrácenou stranu amerického života, ale také proto, že režiséři Shari Springer Berman a Robert Pulcini se svého tématu chopili netradičně a postmoderně. A tak mimo herců představujících Harveyho, Joyce a Daniella vidíme ve filmu i jejich skutečné životní předvzory, kterak děj různě komentují. Příběh se zaplétá sám do sebe, když hrdinové prožité scény znovu sledují napřed v komiksu a pak na divadelním jevišti. Film se nám otevřeně představuje jen jako čtvrtá verze původní události a svoji fiktivnost tak nezastírá, ale naopak hrdě odhaluje. Jeho originalita je tak výrazná, že to nemohou zkazit ani viditelně malé náklady a tak trochu televizní formát. Bohužel jediné ocenění, jež se tomuto filmu, pokud vím, dostalo, je cena Sundance festivalu z roku 2003. Lze pochybovat, že se kdy bude zdát některému českému producentovi dostatečně divácký, aby ho přivedl do Čech. Je to škoda, ale ještě větší škoda možná je, že český čtenář nemá příležitost seznámit s původním komiksem. (26.03.2005)

Životy samotárov, outsiderov, neviditeľných bytostí, obklopených jednotvárnosťou, z ktorej sa niektorí snažia vymaniť, iní si vybudovali svoj vlastný, nepreniknuteľný vnútorný svet, z ktorého nechcú, alebo majú strach, uniknúť. Harvey Pekar bol jedným z nich, jedným z nás, priemerným, nevýrazným a obyčajným, no dokázal niečo, čím si získal pozornosť a tisícky priaznivcov. Prekonal svoj tieň a unikol z bezodnej priepasti zabudnutia. Film, ktorý rozpráva jeho príbeh, je klasickou nezávislou, úprimnou vtipno-smutnou sondou do života Harveyho, plniaceho si svoj sen o úspechu na základe svojho jednoduchého, každodenného putovania po uličkách svojej existencie. No nejedná sa o klasicky poňatú biografiu, príjemným oživením klasickej schémy filmov o životnej dráhe jedného človeka je vizuálna stránka filmu priamo vychádzajúca a čerpajúca z Pekarovej komiksovej tvorby, čím vzniká veľmi originálny film-komiks, v ktorom nechýba ani reálna postava Harveyho Pekara. Postavy snímky sú príjemnou zmesou životných stroskotancov, hľadajúcich i prežívajúcich, ktorí sú však pre bežného diváka (mňa) oveľa lepšou a sympatickejšou variantou ako prototyp klasického nepremožiteľného hrdinu. American Splendor je film, ktorý najviac ocenia ľudia, netrpiaci fóbiou z vlastnej priemernosti, príbehom o človeku, ktorý na nej postavil piliere svojho úspechu. (07.08.2010)

Komiksový film o komiksoch avšak úplne inak ako všetky doterajšie komiksové adaptácie. Zároveň pre mňa aj jeden z najlepších a najoriginálnejších príbehov aké som mal možnosť vidieť. Spôsob, akým tento film prevracia naruby nielen pravidlá a poetiku komiksových políčok, ale zároveň aj médiami a hollywoodskou mainstreamovou produkciou masírovanú predstavu o americkom sne a ideálnom spôsobe života je miestami tak presvedčívý, až ma desil. Najsilnejší je práve v momentoch, kedy som sa pristihol, že nepríjemnú situáciu odohrávajúcu sa vo filme by som rád transformoval na spomínané zažité a bezpečné vysnívané škatuľky happy-cukríkových nereálností - vtedy mi ukázal ako sám miestami až strojovo príjmam za samozrejmé tieto zažité konvencie. K tomu si pridajte perkfektný výkon Paula Giamattiho v úlohe Harveyho Pekara, dokonale hravú formu smerom ku komiksovej štylizácii a skvelý, pohodový soundtrack. Výsledok vás nemôže sklamať. (06.03.2005)