Elling

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Trochu zvláštny Elling, ktorý chcel byť undergroundovým básnikom. Trochu jednoduchší Kjell, ktorý bol stále hladný. Trochu tehotná Reidun, ktorú v škole nič nenaučili. Trochu celebrita Alfons, ktorý mal plnú chodbu zaprášených kníh. Vydarená štvorka. A toto je vydarené prenesenie príbehu z Ingvarovej knihy na plátno. Film predovšetkým o priateľstve a pokrvných bratoch. Veselo o zložitých veciach. (05.07.2015)

Kultovní snímek. Zřejmě nejoblíbenější norský film. Petter Næss tento příběh o strachu, fóbií, nejistotách a prolamování bariér inscenoval jako divadelní hru a poté ho s týmiž herci i zfilmoval. Vznikla neskutečně milá komedie o jednom mužském duu, jež se jen těžko protlouká životem. Elling jako inteligentní člověk, který je pronásledován strachem a nevolností kdykoliv, když má vyjít mezi lidi nebo jen ze svého obvyklého prostředí a Kjell, jenž se zdá být zdánlivě jednodušším, ale cítí a miluje stejně jako ostatní. Dvojice, která asociuje i slavný pár Lemmon + Matthau. Snímek, který nemá daleko ke skutečnosti, ale přesto vyzní optimisticky. Film, který se především díky svému humornému nádechu s přehledem vyvaroval laciného sentimentu. A Ellingova nesmělá hledající básnická povaha je mi nesmírně blízká. (31.07.2006)

Laskavou optikou nahlížená socializace dvou kapku opožděných přátel udržuje v pohotovosti úsměv a divákovu přízeň - vždyť umístit si dobrovolně na stěnu foto předsedkyně vlády - no nesežerte je! Takže - Ellingu a Kjelle, ráda jsem vás poznala a nechala se strhnout vaším dobrodružstvím v našem světě, aniž bych hledala blechy, neměla jsem totiž pro samou zábavu čas... (20.08.2014)

Hřejivě nestandardní vyprávěnka o dvojici kamarádů z psychiatrie, kterak razí do velkého světa telefónů, nákupů, poezie, těhotných sousedek a zestárlých básníků, krásných veteránů... Trochu úsměvná, lehce dojemná, každopádně originální, otevírající pohledy na existenci "jiných" lidí a jejich zdánlivě jednoduchých světů a příběhů. 80% (17.02.2009)