Zánik samoty Berhof

Natočeno s naprosto mrazivou a chvílemi až hororovou atmosférou. Temné lesy a kopce jesenických hor vytváří výbornou, zamlženou a tajemnou kulisu událostí, které se staly, dle předlohy, na konci války. Film sice zpracováním a částečně i dějem připomíná Vláčilovy snímky jako: Adelheid, nebo: Stíny horkého léta, ale i tak ho lze považovat za originál, díky rozdílnému přístupu k tématům i když podobnost je zde nevyhnutelně jasná. Příběh se odehrává na česko- polském pohraničí a líčí dramatický příběh rodiny žijící téměř osamoceně na statku v horách. Již tak těžký život vyhrotí události spojené s koncem okupace, když se na téměř opuštěné usedlosti rozhodne ukrýt několik členů bývalé německé armády, ustupujících po kapitulací. Celý příběh doprovází velmi temná atmosféra, precizně dokreslená horskou, ponurou krajinou a výbornou kamerou. Za zmínku určitě stojí i vynikající herecké výkony všech hlavních představitelů. Jsou filmy na které dlouho nezapomenu a tenhle mezi ně rozhodně patří, obzvláště pak některé scény, jako jsou hrátky s nožem, nebo závěrečné, krvavé rozuzlení příběhu. (06.10.2015)

Atmosféra filmu byla pořádně hutná a syrová. Padala na mě deprese. Takovou jsem dlouho nezažila. Dokonce mi chvilkami naskakovala husí kůže. Samozřejmě k tomu přispěly i herecké výkony. Z Ladislava Křiváčka a Jany Brejchové šel strach. To byly uvěřitelné postavy. Konec filmu byl přesně takový, jaký jsem očekávala. Hodil se sem naprosto přesně. (27.05.2013)

Dlho som sa rozhodoval, či tomuto zvláštnemu filmu dať tri, či štyri hviezdičky. Mal atmosféru, ponurosť, surovosť i viac než slušné herecké výkony niektorých predstaviteľov. Pravdepodobne i literárna predloha (nečítal som) bola zaujímavá. Najviac k rozhodnutiu prideliť tri hviezdičky prispela chaotickosť a žánrová neujasnenosť filmu. Chtiac nechtiac som ho musel porovnávať s Vláčilovými Stínami horkého léta, a tam o dosť prehráva. (14.01.2015)

Další z filmů, které jsem si znelíbil v dětství, protože jsem jim neměl šanci porozumět. V paměti mi utkvěl jen ten temnej vizuál, mlha, řev, jeptiška a Němci napíchnutí na vidle. Pan režisér Svoboda tu dobu narozdíl ode mě zažil, přesto bych si myslel, že mohla být rok po válce přece jen radostnější. Tady to všude bylo jak na funuse, všichni hlavní aktéři vyjma těch nejmladších byli jak z hororu, místo aby něco říkali, tak se tvářili jako nositelé těch největších tajemství. Takhle to měli v práci, v hospodě, i se ženskou v posteli. Hrozná depka. Ale o to snáz si asi divák představil tu tísnivou atmosféru. Zamilovat si tento film by mi přišlo jako jistý druh sebemrskačství. Špatný ale v žádném případě není. (14.01.2020)

Bezesporu to byl ve své době výjimečný film s mimořádně bezútěšnou atmosférou poválečných Sudet. Mohl by být i dnes nebýt trochu podivně napsaných charakterů (například postavu jeptišky jsem vůbec nepochopil) a občas poněkud zmateného děje. Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám čtyři za odvahu a za Milana Kňažka v jeho možná nejlepší roli. (24.04.2009)