Zánik samoty Berhof

Zvláštní film, který je na československou tvorbu až nečekaně atmosférický. A taky ani moc nenudí. Co je na něm ale nejvýraznější, je precizní filmařská práce. Tak dokonalá práce se světlem, tmou a stínem se jen tak nevidí a klobouk dolů před štábem, že to tak perfektně zvládl. A tak kamera sama o sobě je taky úžasná. Na československý film je tady překvapivě i víc krvavých scén, než by člověk čekal, ale mě se ta "odvážnost" na tom líbila. Dost scén je zde překvapivě silných a myslím, že na tenhle film jen tak nezapomenu. Být o něco silnější, dal bych i víc, takhle jenom 4* (15.02.2020)

Wehe den, die die Heimat noch haben! Wir haben kein Zuhause. So haben wir geschworen! Naučili je zabíjet, ale nic jiného. Ač se to zdá podivné, pouze zabíjení k životu nestačí. Sudety nasáklé krví, Sudety zbavené své historie. Lidé vytržení z kořenů. Zmatený svět. Cesta z něj. Cesta k lepšímu světu, který však jinde než ve smrti neexistuje. (05.01.2006)

Reziser Jiri Svoboda /Motiv pro Vrazdu/ natocil silny a depresivny film z povojnoveho obdobia z cesko -polsko -nemeckeho pohranicia. Film divaka zaujme najma surovou atmosferou a uhrancivym Ladislavom Krivackom /Slavnosti snezenek/, z ktoreho mam dodnes husiu kozu. Ako ceskoslovensky kult by som film rozhodne nevidel, tam by som dal skor Jachyme, Hod ho do stroje, Marecku, podejte mi pero, pripadne Vesnicko ma Strediskova. Ale ako normalizacnu kvalitu film rozhodne odporucam kazdemu mylovnikovi ceskoslovenskej kinematografie. A ako pise kolega mchnk : "tohle je potreba znat, povazujes -li se za znalce ceskoslovenske kynematografie". 72 % (17.01.2015)

Další z filmů, které jsem si znelíbil v dětství, protože jsem jim neměl šanci porozumět. V paměti mi utkvěl jen ten temnej vizuál, mlha, řev, jeptiška a Němci napíchnutí na vidle. Pan režisér Svoboda tu dobu narozdíl ode mě zažil, přesto bych si myslel, že mohla být rok po válce přece jen radostnější. Tady to všude bylo jak na funuse, všichni hlavní aktéři vyjma těch nejmladších byli jak z hororu, místo aby něco říkali, tak se tvářili jako nositelé těch největších tajemství. Takhle to měli v práci, v hospodě, i se ženskou v posteli. Hrozná depka. Ale o to snáz si asi divák představil tu tísnivou atmosféru. Zamilovat si tento film by mi přišlo jako jistý druh sebemrskačství. Špatný ale v žádném případě není. (14.01.2020)

Syrové, temné a depresivní drama z konce Druhé světové války a zároveň nejlepší film Jiřího Svobody (ještě spolu s filmem Prokletí domu Hajnů). K výborné houstnoucí atmosféře hraje prim skvělá muzika Jozefa Revalla a naprosto geniální kamera Vladimíra Smutného, která jakoby vše sledovala pohledem diváka, na to je pan Smutný prostě mistr! Neskutečný film! Samozřejmě výborný scénář a předloha Vladimíra Kornera (obrovská škoda vystřiženého závěrečného záběru, který se tehdejším komunistickým pohlavářům nelíbil, tak musel být z filmu odstraněn. Hanba, ten zásah byl totiž zásadní a celá symbolika obrazu je v háji, fakt kreténi ti komanči). No i tak je film parádní a chvílemi přímo hororový, samota Berhof v houstnoucí mlze nemá chybu. Výborní představitelé hlavních rolí - otec - Ladislav Křiváček (asi jeho životní role) a jeho dcera - Petronela Vančíková jsou naprosto perfektně zahraný a ostatní herecké výkony včetně Jany Brejchové a mladých Wehrwolfů v podání polských mladých herců jsou velice přesvědčivé. Nezapomenutelné scény (a že by se jich našlo), jsou pro mě tři. Ukřižování, porod telátka přímo z lůna krávy a vidle. Masakr. Tento film je jeden z nejlepších československých snímků a řadím ho mezi filmy, které nestárnou, ba přímo naopak, mají stále co říct. Prostě klasa!! (29.01.2015)