Skalpel, prosím

Všelidské otázky převážily a převažují - jsou-li dobře a zrale uchopeny - ideový nebo dokonce ideologický kontext svého vznikání i na divácké půdě, i mezi komunitou filmových kritiků. Osud populární novely Valji Stýblové se zdá být potvrzením těchto kroků. Mimořádné výkony Macháčkův a Brejchové v titulních úlohách berou dech i po desetiletích stejně tak jako dokonalá Svobodova režie. Příběh stárnoucího lékaře, pro nějž je mezní osud jeho dětského pacienta i otázkou po smyslu vlastního bytí, principů a hodnot, ke kterým se hlásil po celý svůj život., chce být - a také je - současně výzvou i naplněním. Rozcestí, na němž stojí, má proto - u mne tím SKALPEL jednoznačně získává - svou "uno" variantu: optimistický výhled pozitivně založený na službě lidem, bojem o jejich blaho a štěstí. V tomto ohledu až snový film připomíná německý příběh NA SHLEDANOU LENINE, v němž tvůrci virtuální reality, která se skutečností NDR nemá společného takřka nic s výjimkou vypůjčených kulis, podléhají mimovolně okouzlení ze svého výtvoru. Předlistopadová Svobodova tvorba v tomto ohledu znamená jeden z vrcholů tohoto druhu aktivit. Vrcholů, které - jako každá poctivá lidská práce - i dnes vzbuzují zaslouženou úctu, obdiv a vážnost. (28.03.2008)

"Skalpel, prosím" je erudovaný, a také psychologický, film z oblasti lékařské neurochirurgie. Zároveň jde o nevšední poctu československé legendě daného oboru (Zdeněk Kunc). Z filmařského hlediska se filmový opus občas marnivě shlíží v extrémních emocích lidského žití a tlačí na divákovo svědomí i empatii. Naštěstí je těchto obrazových dysfemismů poskrovnu a praktická znalost prostředí převládá. Cílem díla je vyobrazení komplexního stavu bez příkras i v psychické náročnosti a překážkách. Ke zdaru a uznání přispěli nemalou měrou herci a jejich zaujetí pro věc. Hlavní postavou dramatu života je profesor (vynikající Miroslav Macháček), absolutní špička neurochirurgického oboru. Na jeho případě je ukázána složitost i rozporuplnost schopné a uznávané veličiny. Dostáváme se do bilancování i do úvah životní moudrosti. Nejsou jen vítězství, jsou i přešlapy a nedokonalosti. Macháček obtiskl do své postavy skutečný dech života a hlavně díky němu si můžeme vychutnat psychologické hlubiny lidského nazírání na svět. Hlavní ženskou postavou je lékařka Jitka (velmi zajímavá Jana Brejchová), profesorova manželka a jeho nejpevnější opěrný bod v profesním i soukromém životě. Mezi důležité postavy patří docent František Krtek (velmi dobrý Radoslav Brzobohatý), nejschopnější z profesorových lidí, který je nenávratně postižen osobní tragédií. A asistentka MUDr. Volejníková (pozoruhodná Barbara Brylska s hlasem Libuše Švormové), ctižádostivá, nadšená i méně schopná členka profesorova týmu. Z dalších rolí: profesorův laskavý syn Ondra (příjemný Ondřej Pavelka), jeho zatracovaná a nešťastná milenka Helena Vyskočilová (šarmantní Jana Krausová), tichá profesorova asistentka MUDr. Hladká (Emma Černá), mladý a talentovaný lékař Jirka Zelený (Daniel Krcho), zhrzený profesorův kamarád ze studií Míťa Mikeš (dobrý Radovan Lukavský), prostý a trpělivě prosící lesník Josef Uzel (sympatický Štefan Mišovic), bezprostřední Uzlův vnuk Vítek alias Uzlík (zajímavý Jakub Zdeněk), stále vážný primář neurochirurgického oddělení Ruml (zajímavý František Řehák), vnitřně rozervaný prominent (zajímavý Josef Abrhám), obětavá vrchní sestra Elvíra (Jana Vychodilová), nemocná Krtkova dcera Jana (Eva Kulichová-Hodinová), či starý nemocný cikán Carda (Jószef Ropog s hlasem Jiřího Němečka). Filmu se daří nahlížet pod povrch profesních nesnází i úspěchů. Dívá se na situace komplexně z různých úhlů, neodsuzuje, spíše s porozuměním vysvětluje a rozebírá. Psychologická hloubka je úchvatná a předkládá věrohodný obraz zkoumaného prostředí. (21.09.2017)

Profesor neurochirurgie a jeho najťažšie životné prípady sa zmestili do dvoch hodín a ešte zostalo miesto pre osobný život. Film na to nejde v americkom štýle záplavy diagnóz a akčných zákrokov, ale vchádzame do hlavy a myšlienok doktora, jeho života a ťažkého rozhodovania. Zdalo sa mi, že film sa odohral počas niekoľkých dní, ale išlo o niekoľko mesiacov, čo zdôraznia len titulky. Nie je to ľahký film, ani umelá syntezátorová hudba atmosfére nepomáha, ale zážitok je to na silné štyri hviezdy. –––– Najednou jsem to pochopil. Smrt se nedá uprosit, ani přechytračit. To jen my dva si něco namlouváme. –––– Tenhle opakovaný zázrak zmŕtvychvstání nás všechny drži pohromadě. V tyhle zatracený práci. (04.05.2018)

Všechny kravinky typu Chicago hope se můžou jít vycpat. Skalpel, prosím strčí do kapsy všechny ty americké a i české slátaniny, kde jde víc o hezké tvářičky, o to kdo, kde a s kým a o skutečnou práci lékařů a sester se ani neotřely. Vynikající drama z nemocničního prostředí. Člověku se chce až brečet nad krutostí obyčejného lidského bytí. Můžete mít svaly jako Arnie a Sly dohromady, ale smrt přeprat nemůžete. Tady jsme nahlédli do života lékaře, profesora a šéfa neurochirurgie. Můj bezmezný obdiv lidem jako je on... Každý den svádí na operačních sálech boje o naše životy s nejistou vidinou úspěchu. Zde jsme zažili nelehké rozhodování, jestli operovat Uzlíka, malého chlapce a zbavit ho nádoru na mozku. Do ní se nikdo pustit nechtěl, klučík mohl při ní zemřít. O to náročnější to profesor měl, když se před ní nemohl vyspat. To jen díky de***ovi, který řídil opilý a na sále mu zemřela žena a vedle na lůžku leželo jejich miminko přikryté rouškou ... Film si zaslouží jedině uznání. (29.12.2014)

Pseudofilozoficko-hluboké rozjímání, opocená čela a "národní umělec" Macháček vypouštějící ze svých úst odborné lékařské termíny, tak hrozně křečovitě, kdy prostě nešlo uvěřit tomu, že se jedná o naprostou jedničku ve svém oboru - neurochirurgie. Navíc ta spousta do příběhu (ne)násilně vložených "náhod" (shledání a operace nejlepšího přítele ze studií Mikeše či nemoc a smrt dcery nejschopnějšího kolegy docenta Krtka). Dozajista zajímavě natočené, ale mě to nebavilo. Bohužel. 50% (08.01.2011)