Jen o rodinných záležitostech

Zajimave natoceny film o jednom z nekonecne rady politickych procesu v padesatych letech. Syrova atmosfera i po letech dokaze zamrazit v zadech. Z hereckych vykonu nejvyse radim Jaromira Hanzlika, v samotnem zaveru potesi Miroslav Machacek (jeho posledni filmova role). Dobra hudba Jiriho Chlumeckeho. Dnes temer zapomenuty film, coz je urcite skoda. (31.03.2013)

"Dal jsem Vám zločince, znáte trest, to mám za Vás vymyslet i zločin." Při sledování tohoto depresivního snímku jsem si nemohl nevzpomenout na román Artura Londona Doznání. Dech beroucí výpověď o politických procesech z 50 let, kdy neplatilo, že "vina se nerozhoduje, vina se dokazuje". Obludnost vyšetřovatelských metod StB demonstruje nejen agresivní a někdy téměř až nepříčetný vyšetřovatel Karla Rodena, ale i zdánlivě uznalý a lidský Milan Kňažko, z jehož úst však zaznívají i šílené věty jako "kdyby nebylo Hitlera, tak jste si ho musely vymyslet". Scénáristicky zajímavě podané dvě strany téže mince komunistické zlovůle. (17.04.2017)

Jiří Svoboda je bezesporu zvláštní člověk. Pokud někdo dokáže natočit takový film a být přitom předsedou komunistické strany, tak je to značně schizofrenní. Film je hodně únavný a ta bezmoc je hmatatelná. Herci v rolích vyšetřovatelů kromě Milana Kňažka jsou poměrně málo přesvědčiví a Karel Roden přehrává. (12.03.2018)

O filmu jsem vůbec nevěděl. Přesně tohle v naší společnosti chybí, aby se na to každý pěkně jednou měsíčně podíval, když se mu zdá, že za komunistů bylo líp. Neviděl jsem moc českých filmů, možná krom Zdivočelé země, které by tak dobře popisovaly týrání člověka režimem. Jakmile se rozjel kolotoč zatýkání, nebylo úniku. Připomnělo mi to inkvizici ve Španělsku v 16. či na severní Moravě v 18. století. Lidé jsou pořád stejný dobytek, když dostanou šanci beztrestně vládnout...80% (11.03.2013)

Vcelku poctivá snaha o vyrovnání se s politickými procesy 50. let v době, kdy se již (z)hroutil komunistický režim. Skvěle natočeno, výborné herecké výkony, podařilo se vystihnout skutečně děsivou podobu vypořádávání se s "vnitřním nepřítelem" v období studené války dle stalinského vzoru. K lepší plasticitě filmu mi jen chybí jeden z důležitých rozměrů procesů 50. let - že semlely kromě zcela nevinných obětí často i ty, kdo je sami pomáhali zpočátku iniciovat, včetně Rudolfa Slánského samotného. Přesto snímek vyznívá mnohem lépe a objektivněji než většina současných filmů věnujících se tomuto období, které bývají většinou už jen černobílými politickými či ideologickými agitkami. (07.11.2020)