Markíz del Grillo

Na tenhle film mne dostal můj kamarád, jelikož podle názvu bych na něj asi nešel. Dodnes si myslím, že jsem neudělal chybu a je mi líto, že se film kamsi propadl a co vím, nešel ani v TV. I když si režisér Monicelli vypůjčil ústřední námět z románu "Princ a chuďas", obalil jej tak svérázným pláštěm, že když jsem odcházel z kina, nebylo ani jedno mé oko suché. Ne, že by to byl nějaký doják, ale to jsem brečel smíchy. Pravdou je,že v té době mnou řádně třískala puberta a nevím jak bych na toto dílko nahlížel dnes,ale tenkrát to byla děsná sranda. Hlavně pološílený Markýz,podepřený dabingem, který mistrně spáchal Ilja Prachař, byl naprostou dominantou filmu a ostatní aktéři jen vkusně asistovali. Rád bych měl film ve své filmotéce a jelikož jsem ho od těch dob neviděl, musím dát absolutní hodnocení, protože tehdy to byl pro mne opravdu zážitek. (04.10.2008)

Výborná komedie, kterou si pamatuji z kina z 80 let. Souhlasím s Henkem, že mám z filmu dodnes zážitek. To že byl dabing od Ilji Prachaře už ani nevím. Dnes jsem se k ní po dlouhé době dostal na DVD, ale bez dabingu pouze z titulky. Je to úsměvný příběh s markýzem kterému by se dnes říkalo "cool" s bezkonkurenčním Albertem Sordi v hlavní dvojroli markýze Onofria del Grillo a chudého uhlíře Gasperina. (23.12.2010)

Obrázky ze života stárnoucího šlechtice v podání vynikajícího Alberta Sordiho, který prožívá ve Francouzi okupovaném Římě příhody jako z Dekameronu. Já osobně italské komedie moc nemusím, ale z téhle na mě dýchlo melancholické kouzlo takových Menzlových filmů, jakými byly například Konec starých časů, Slavnosti sněženek či Vesnička. Dovedl bych si v roli markýze představit Rudolfa Hrušínského. (17.10.2014)

Hračky málem plačky. Viděno v původním znění, což mou italskou dušičku potěšilo. Rozverná historická komedie odehrávající se za dob Napoleonské Francie, takže ovlivněnost tímto směrem je znát. Znuděný markýz Onofrio Del Grillo už neví co roupama, tak vymýšlí ptákoviny. Někdo jeho nápadité taškařice ocení, jiní to vnímají dost nelibě, kupříkladu pobožná matka, nebo žebráci čekající každé ráno na almužnu u brány paláce. Záměna s věčně ožralým (což bylo vlastně jeho štěstí) uhlířem Gasperinem byla rozpracována vtipně a do nejmenších detailů. Nakonec s jeho usnutím a následným prozřením po probuzení (později svými divokými příhodami bavil celou hospodu), že než být markýz pod gilotinou je lepší být chudý, mít hloupou dceru a za manželku starou čarodějnici. Pobavil papež Pius VII který v závěru filmu svým ovečkám žehná ďáblovým znamením, ve Vatikánu taky projde všechno. (16.11.2023)

Kdo by si přeložil název filmu jako "Markýz na grilu", tak by se sice mýlil, ale něco by to o filmu vypovědělo. Vynikajicí rozehrávka mezi postavou papeže a odbojným žertopášným šlechticem v podání Alberta Sordiho. V té době absolutní komediální špička. Kdo to měl rád tehdy, tak rád odhlédne od dobového zatížení. Kdo má rád filmy režiséra Maria Monicelliho, toho to jistě potěší. Vřele doporučuji i jeho další kousky jako Brancaleonova armáda (1966) nebo sérii filmů "Moji přátelé". (19.02.2022)