Divoká planéta

Tak zpočátku mi to přišlo jako celkem slušné psycho, ale to asi bylo způsobené tím, že mi trvalo, než jsem přijmul pravidla světa Draagů. Pak už jsem měl pocit, že koukám na normální sci-fi a občas mě jenom překvapil zjev těch místních zvířat. To vše svědčí o jednom - tvůrci mají hodně fantazie a když funguje a zapadá do toho filmu, dost to oceňuju. Hodně mě chytl i příběh, akorát v druhé polovině už pro mě nebyl tak napínavý a konec byl zbytečně ukvapený. Je v tom i jisté protiválečné poselství a dobře se mi na to dívalo, akorát ten scénář mohl být víc promyšlený. Gandahar je pro mě ale o maličko lepší. Btw, všiml jsem si, že pan režisér rád důležitým hrdinkám svých filmů (soudě dle těchto dvou) rád nechává odhalené kozy. Ale líbilo se mi to, stěžovat si nebudu :D 4* (17.10.2020)

Jedno z největších překvapení které jsem kdy s filmem zažil. Kdo by to jen čekal, že na festivalu filmů pro děti uvidím film, dokonce napůl český film, o kterém jsem v životě neslyšel, a který je přitom jedním nejzajímavějších hardcore sci-fi filmů jaké jsem kdy v životě potkal. Divoká planeta je zlatý grál pro každého, kdo vyrostl na sf knížkách a sbírkách povídek ze šedesátých a sedmdesátých let. Dokonalost. 10/10 (07.12.2010)

Příběh originální, ale animace a hudba je pro dnešní generaci zastaralá a neuvěřitelně deprimující. Krátká stopáž a stejně jsem se každou chvíli nudil. Rád bych uvítal, kdyby se někdo chopil remaku do digitální podoby, to by mohlo být hodně zajimavý, určitě bych na to šel, protože by to mohla být pecka :-) (17.05.2012)

Zvláštní a nadčasový film............ ***************** Od autora mimořádného scénáře u nás vyšlo jen toto : Ňork Dobrodružný vědeckofantastický román francouzského autora Stefana Wula Ňork se odehrává v budoucnosti, po blíže neurčené katastrofě, kdy lidstvo upadlo do barbarství a žije v kočovných tlupách na dnech vyschlých moří. Vysoko nad hlavami divochů, na bývalých pobřežích, se tyčí ruiny "měst bohů". Jedním z nich je i Ňork (New York)... (23.03.2009)

(1001) Zjevení z jiného světa, téměř doslova. Pamatuji si, že už před lety jsem obdivovala tento kolektivní výtrysk fantazie prakticky na hranici závisti, a platí to pořád. Tehdy jsem byla fascinovaná tím, jak to všechno vypadá (koneckonců, promítání bylo v rámci dějin animace jako příklad dokreslovaného papírku). Dneska jsem na film omylem narazila v televizi, tak jsem si ho dala znovu a mnohem víc mě tentokrát zarazilo, o čem to vlastně je! Kam se hrabe jiný nejmenovaný film o velkých modrých ufonech. Ale to srovnání mě napadlo až teď, během sledování jsem na takové blbosti neměla vůbec čas. Tento film si bere celou pozornost. ♥ (12.01.2015)