Réžia:
Zdeněk ZelenkaKamera:
Lubomír GlavanakovHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Viktor Preiss, Zlata Adamovská, Václav Postránecký, Martin Dejdar, František Němec, Ilona Svobodová, Ladislav Potměšil, Betka Stanková (viac)Obsahy(1)
Televizní inscenace Brouk v hlavě vznikla na podkladě divadelní hry francouzského dramatika Georgese Feydeaua. Tato komedie, často spíše definovaná jako fraška má neuvěřitelný spád, její proměny jsou řazeny až se strojovou dokonalostí a záviděníhodným rytmem. Matematicky konstruované zaplétání a rozplétání komického děje snad právě v této hře dosahuje svého maximálního vrcholu. Brouk v hlavě je nejen divácky velmi vděčný, protože nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale vzhledem k tomu, že je to komedie omylů, záměn, nedorozumění a rychlých převleků, je i obrovskou školou bravurního herectví. Ne každý herec, ne každý režisér je schopen dát G. Feydeauovi "co jeho jest". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (72)
Před několika lety jsem to viděla v televizi a bavila jsem se. Nyní, mám ale srovnání se záznamem představení z brněnského divadla, kde hlavní roli vzal J. Dvořák. V takovém srovnání tato inscenace opravdu dost pokulhává. Výborný Preiss a Postránecký, ale jinak to bylo takové nemastné neslané. V brněnském zpracování jsou všichni na jedničku, tady mi většina postav opravdu vadila. Moc ráda bych ale viděla celou inscenaci na prknech, abych zjistila, jak moc jí studio uškodilo. ()
Tuhle verzi jsem viděl jako první a už pro mě zůstane nejlepším ztvárněním. Některé věci byly pozměněny, postavy vypuštěny, ale to všechno bylo jen k dobrému. I přes hodně groteskních honiček a potyček se televizní zpracování nejlépe ze všech vypořádalo s přílišnou ukřičeností ostatních adaptací. Moje nejoblíbenější hláška: "Ty ses úplně vychlastal z podoby!" ()
Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... ()
Každý nemá možnost být účasten představení Vinohradského či jiného divadla, kde by mohl uvidět tuto skvělou komedii naživo, musí vzít proto zavděk televizním záznamem. Není však třeba litovat. Tato svižná taškařice plná omylů a záměn, vtipných dialogů, krásných kostýmů a malebných dekorací je především hereckým koncertem naší divadelní špičky v čele s virtuózním Viktorem Preissem. Není v ní malých rolí, skvostné výkony podávají všichni - asi proto, aby mu to nepokazili. Takových her je málo, tak si to všichni užívali. V jedné z menších úloh mne zaujal tehdy začínající Michal Novotný. Po shlédnutí jsem dospěla k závěru, že když už zhřešit, tak jedině „U něžné kočičky“. ()
Ta hra je sama o sobě tak dokonalá, že její inscenace většinou dopadají dobře. Když se dá dohromady parta herců s komediálním talentem a s vůlí dělat si srandu, je výsledek téměř zaručený. Malinko mi zde vadil M. Dejdar, který je za všech okolností vždycky spíše bavičem než hercem, ale i tak ja to za 5*. ()
Reklama