Réžia:
Zdeněk ZelenkaKamera:
Lubomír GlavanakovHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Viktor Preiss, Zlata Adamovská, Václav Postránecký, Martin Dejdar, František Němec, Ilona Svobodová, Ladislav Potměšil, Betka Stanková (viac)Obsahy(1)
Televizní inscenace Brouk v hlavě vznikla na podkladě divadelní hry francouzského dramatika Georgese Feydeaua. Tato komedie, často spíše definovaná jako fraška má neuvěřitelný spád, její proměny jsou řazeny až se strojovou dokonalostí a záviděníhodným rytmem. Matematicky konstruované zaplétání a rozplétání komického děje snad právě v této hře dosahuje svého maximálního vrcholu. Brouk v hlavě je nejen divácky velmi vděčný, protože nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale vzhledem k tomu, že je to komedie omylů, záměn, nedorozumění a rychlých převleků, je i obrovskou školou bravurního herectví. Ne každý herec, ne každý režisér je schopen dát G. Feydeauovi "co jeho jest". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (72)
Smál jsem se od začátku do konce. FIlm neskutečně narvaný gagy, vtipnými situacemi, parádními záměny a který se po úvodní čtvrthodině rozjede tak pekelným způsobem, až to hezké není. Pekelně vtipné a ďábelsky zábavné, takhle moc jsem se nenachechtal už velice, velice dlouho. Herecký velekoncert pro Viktora Preisse, ale v tomhle filmu jsou výborní všichni - aby ne, to obsazení je fakt extratřída. A zároveň i krásné a milé rozloučení s panem Postráneckým, ale to už jde mimo... Velmi potěšil Stanislav Fišer, jehož postava mohla klidně dostat víc prostoru. 100%. ()
Ta hra je sama o sobě tak dokonalá, že její inscenace většinou dopadají dobře. Když se dá dohromady parta herců s komediálním talentem a s vůlí dělat si srandu, je výsledek téměř zaručený. Malinko mi zde vadil M. Dejdar, který je za všech okolností vždycky spíše bavičem než hercem, ale i tak ja to za 5*. ()
Notoricky známá hra Georgese Feydeaua patří mezi nejoblíbenější komedie na českých i slovenských scénách, je vděčnou záminkou pro dvojnické úlohy, pro roztomilé (a dvojsmyslné) dialogy a pokud se vše podaří, je Brouk v hlavě především nositelem neskutečné energie a dobré nálady. Tato Zelenkova televizní inscenace si vzala to nejlepší z dobré divadelní rutiny i možností práce v televizi (ačkoli přesvícené jsou všechny scény bez ohledu na jejich obsah). Seriózní Viktor Preiss je nervózní, protože jeho ženuška Zlata Adamovská je snad až příliš roztomilá (což je výborná výchozí situace pro dvojnické zmatky), dále žánrově přesný je Jan Hrušínský, ale Martin Dejdar hraje, jako kdyby na Vinohradech hostoval Ypsilon. Leč látka je to pikantní a vždy záleží jen na konkrétním týmu, zda se podaří dojít do zdárného konce (respektive do spokojené náruče Marcely Champsboisy) a Zelenka měl tentokrát vysloveně šťastnou ruku. ()
Ona neprávem podezřívá jeho z nevěry kvůli kšandám co přišlli poštou domů, chce ho přistihnout při činu, tak mu napíše dopis, že se s ním chce sejít, on si však nemyslí, že patří jemu a domnívá se, že je adresován někomu kdo jeho ženu vášnivě miluje. Dopis v němž ho ona vyzývá ke schůzce však nepsala ona, ale její kamarádka, dopis se však dostane k manželovi s horkou krví, který se zbraní v ruce jde zastřelit pár, který s jeho manželkou nemá nic společného... Absudrních situací se v téhle divadelně hrané inscenaci nešetří a ztřeštěná scénka střídá ještě ztřeštěnější. Úžasně afektované herecké výkony všech zúčastněných. Jediná variace tohohle geniálního divadelního kusu, co jsem viděl, takže možná právě proto.. nejvyšší hodnocení ()
Každý nemá možnost být účasten představení Vinohradského či jiného divadla, kde by mohl uvidět tuto skvělou komedii naživo, musí vzít proto zavděk televizním záznamem. Není však třeba litovat. Tato svižná taškařice plná omylů a záměn, vtipných dialogů, krásných kostýmů a malebných dekorací je především hereckým koncertem naší divadelní špičky v čele s virtuózním Viktorem Preissem. Není v ní malých rolí, skvostné výkony podávají všichni - asi proto, aby mu to nepokazili. Takových her je málo, tak si to všichni užívali. V jedné z menších úloh mne zaujal tehdy začínající Michal Novotný. Po shlédnutí jsem dospěla k závěru, že když už zhřešit, tak jedině „U něžné kočičky“. ()
Reklama