Réžia:
Zdeněk ZelenkaKamera:
Lubomír GlavanakovHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Viktor Preiss, Zlata Adamovská, Václav Postránecký, Martin Dejdar, František Němec, Ilona Svobodová, Ladislav Potměšil, Betka Stanková (viac)Obsahy(1)
Televizní inscenace Brouk v hlavě vznikla na podkladě divadelní hry francouzského dramatika Georgese Feydeaua. Tato komedie, často spíše definovaná jako fraška má neuvěřitelný spád, její proměny jsou řazeny až se strojovou dokonalostí a záviděníhodným rytmem. Matematicky konstruované zaplétání a rozplétání komického děje snad právě v této hře dosahuje svého maximálního vrcholu. Brouk v hlavě je nejen divácky velmi vděčný, protože nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale vzhledem k tomu, že je to komedie omylů, záměn, nedorozumění a rychlých převleků, je i obrovskou školou bravurního herectví. Ne každý herec, ne každý režisér je schopen dát G. Feydeauovi "co jeho jest". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (72)
Poměrně dost velká hrůza s hvězdným obsazením. Nemůžu vystát takový ty košilatý taškařice, který od dob Shakespeara těží z přitroublý a absurdní zápletky, v jejímž rámci je někdo pokládán za někoho jinýho, pročež se dojde ke hromadě různých "humorných" nedorozumění a do toho se všichni protagonisté touží navzájem ošukat. ()
Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... ()
Přiznám se, že upřímně závidím mnohým zdejším hodnotitelům, že jim stačí k pobavení tak strašně málo. Já teda neviděl žádné úžasné české herce, kteří jsou nejlepší na světě ani žádnou dokonalou hru, nýbrž jsem viděl dementně napsaný, nepopsatelně nudný a především nekonečně nudný příběh připomínající třeba nejrůznější komedie plné omylů od M. Friče, ovšem s tím zásadním rozdílem, že ty od Friče mi trhaly bránici. V této Zelenkově inscenaci jsem se všeho všudy asi 4x usmál. Po zbytek stopáže jsem trpěl. Taktéž mě hrozně sralo, že se navzdory krátké stopáži spousta vtipů opakovala. Do divadla pro pseudo intelektuály zřejmě dobrý matroš. Pro ostatní normální a inteligentní lidi to nebude to pravé ořechové. [15 %] ()
Boutone, ty dobytku! Televizní divadelní zážitek, úspěšný důsledným vytěžením motivů jako jsou dvojníci; otočné postele; šišlání a další vady řeči; nevěra, alkoholismus a nešvary všeho druhu; dveří, které se v bordelu netrhnou. Když vypnete u scén Preiss / Němec obraz, můžete si představovat neexistující díly Jistě, pane ministře!. Příležitost konfrontovat příjemně vlastní ubohost a připomenout si, jak hluboko v tradici frašky vězí uctívaný zlatý fond české filmové komedie, na kterou se nedaří (a asi ani nechce) nikomu navázat. A já zůstanu své ženě věrný, bohužel... ()
Zajímavá komedie, které jsem ze začátku nerozuměl. Ale v podstatě abyste si dali úplně všechny střípky dohromady museli by jste film vidět asi desetkrát. Hned jsem podle hudby a kamerového stylu zjistil, že se asi bude jednat o Zdeňka Zelenku v roli režie (což mě celkem i překvapilo). Co se týče obsazení, bylo perfektní. Stále mi leží v hlavě myšlenka jestli autor Georges Feydeau je naprostý blázen nebo naprostý génius. I herci to měli asi hodně těžké, protože pamatovat si scénář a dělat z filmu v podstatě bláznivou (a občas trochu nesrozumitelnou) komedie bylo úžasné. Také mě překvapil fakt, že film je starý od roku 2002 a já ho neznal (ani názvem). A to jsem i celkem fanda pro pana Zelenku. ()
Reklama