Černá sobota

Kdyby si tento snímek promítl cizinec, zcela jistě bude přesvědčen, že Češi jsou národem těch nejtěžších alkoholiků a to bez rozdílu společenskýho postavení, pohlaví či věku. Chlastají zkrátka všichni nonstop a dobrou kořalkou nepohrdne nikdo a nikdy. Jinak se jedná o slušnou, ale zároveň velice průměrnou kriminálku inspirovanou dle skutečný události tím nejprostším způsobem, v podstatě žádný hudební doprovod ani vyloženě zbytečný scény, nebo přehnaný herecký výkony, pouze tragédie převedená na plátno. Díky napětí, který způsobuje smrtící koktejl, ale přesto dokáže udržet pozornost až do konce. A ačkoli se film v současnosti jeví kvůli pančování alkoholu jako nadčasový, režisér žádnýma vizionářskýma schopnostma neoplýval, otravy metylalkoholem, v menším či podobnym rozsahu, zde i po celým světě byly, jsou a i nadále budou. 60% (20.07.2014)

Začátek byl zvláštní. Myslela jsem, že sleduju nějaký československý filmový týdeník. Bez takového začátku bych se klidně obešla, protože mi přišel až moc násilně naroubovaný. Pak se z toho samozřejmě vyvinul celkem obyčejný kriminální příběh. Takových bylo natočeno hodně. Byl ale velmi dobře obsazený. Potěšil mladý Lubor Tokoš. Málem jsem ho nepoznala, protože jsem ho přece jenom výdávala jako staršího muže s bílými vlasy a vousy a to většinou v dědečkovských rolích. (23.02.2012)

Nuda. Předmluva filmu je vhledem do socialistické současnosti, jejíž vývojový ukazatel diváka seznamuje s moderními technologiemi, aplikovanými v malém okresním městečku kdesi v Čechách. Záblesk přichází s postavami šmelinářů a několika demižony metylalkoholu, aby nosnou kriminální linii vzápětí pohřbili (ne)sympatičtí příslušníci VB a takřka nulová akce, nahrazená nekonečným vysedáváním u telefonu. Nehledě na fakt, že s přítomným hereckým obsazením šlo rozehrát mnohem zajímavější film. Šanci zaujmout má jen Dana Medřická a někteří herci v epizodních rolích (Kemr, Hlinomaz, Fišer, Effa). Zjevná nadčasovost tématu je však ku prospěchu celkové hodnoty snímku. (05.01.2014)

Hospoda už není tvoje, ale žena snad ještě jo... V Černé sobotě se chlastá fest. Většina ansámblu sestává z upocených vrásčitých trosek a kdo nevypadá notoricky takříkajíc od přirození, je buď slabá žena [Medřická], nebo se na něm vyřádil maskér [Bekovo proletářsky bujné obočí]. Coby dokument celonárodní otravy přesvědčivé. Režie Miroslava Hubáčka šponuje napětí do stratosféry pokaždé, když se něčí ústa přiblíží ke štamprleti / demižónu / lahvi / půllitru. Na tom, že je divák ponouknut si oddychnout, když jde jen o ethanol, jakoby šlo o méně nebezpečný jed, je cosi hrozivého. Film o české slepotě. (13.10.2018)

Bek je nesympatický už sám o sobě, a s mírou jeho uvědomělosti jdou nesympatie prudce nahoru. Navíc do půlky filmu není jasno, co vlastně sledujeme, jednu chvíli to vypadá na rodinné drama, pak zas na kriminálku a nakonec na obyčejnou hospodářku. Jisté napětí se filmu nedá upřít, ale kam se to hrabe na majora Zemana. (31.03.2010)