Spiklenci slasti

Mám dojem, že tohle bylo mé vědomé první setkání se Švankmajerem, možná proto dosud jakýmkoliv předešlým nebo pozdějším dílem, co jsem viděl stále nedostižné. Jeden z mála jeho filmů, kterému rozumím a tak nějak ho chápu, byť se za úchyla nepovažuji (a vlastně ani nepovažuji za úchylné nic, co se ve filmu děje). Kdybych se měl k někomu přiblížit, tak asi k Pavlovi Novému, za nejpůsobivější ale považuji Hrzánovou. Film je pro mě zvláštní, potěšující a zajímavý ještě dvěma věcmi - pornáče v něm jsou ještě s bobrama a Wetlinská v něm čte knihu z mé vůbec nejoblíbenější knižní edice. Občas přemýšlím, který český polistopadový film bych označil jako nejlepší. Spiklenci slasti jsou velmi horkým kandidátem. (10.10.2014)

Co nás láká do kina na film? Trailery? Recenze? Doporučení kamarádů? Do kinosálu jsem tentokrát přišla navnaděná poněkud netradičně. Kvůli objektu. Kvůli fascinujícím mnohorukém stroji, který byl k vidění na Švankmajerově výstavě v Uherském Hradišti. Kombinace krajkových rukaviček, pohyblivých páček a slastného výrazu televizní hlasatelky toho hodně naznačovala. Ale nenechme se mýlit. I přes jména odborných konzultantů filmu (Sigmund Freud, Markýz de Sade a jiní, nechte se překvapit) jsou Spiklenci slasti slovy autora prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží. Přesto (nebo právě proto) je to jeden z nejoriginálnějších českých děl. Svého duchovního otce Spiklenci ukazují jako zdatného vypravěče, který dokáže film bez jasného příběhu a zbytečných slov vystavět v gradující a zábavnou podívanou. A o čem vlastně celou tu dobu básním? Neobyčejná Švankmajerova fantazie sleduje několik postav ve chvílích, kdy se nikdo jiný nedívá. Listonoška Bára Hrzánová dosahuje extáze pomocí rituálu s kuličkami užmoulaných z drobtů chleba. Sadista Petr Meissel si vyrábí kohoutí hlavu polepenou výstřižky z erotických časopisů. Komisař Pavel Nový věnuje své kutilské chvilky kartáčům a hřebíkům. A netradiční stroj trafikanta Jiřího Lábuse je umělecké dílo samo o sobě, nad kterým jsem se rozplývala v úvodu. Vše je podáno s takovou nápaditostí a humorem, že film může pomoci divákovi překonat zábrany a najít půvab také v netradičních přáních vylovených z hlubin vlastního nitra. Teď už jen zbývá vzít nůžky s lepidlem a povolit uzdu své fantazii. (11.08.2008)

Niekedy na prelome storočia sme išli okolo kina Nostalgia, videli, že hrajú nejakých Spiklencov slasti od režiséra, o ktorom sme v živote nepočuli a tak sme si povedali, že to skúsime. Prvú polovicu filmu sme na seba zazerali, že čo to akože má byť, nejaká časká pseudo avantgarda alebo čo. Po konci sme museli priznať, že nás film dostal do svojich úchylných drápov a ten pre nás neznámy režisér bude asi výrazná osobnosť. Dnes už o ňom vieme podstatne viac a som rád, že sme vtedy to kino navštívili. (10.08.2012)

+4* v tomto surrealistickém díle se seznámíte se skupinkou lidí, kteří jsou pro svůj sexuální fetiš ochotni hodně udělat i obětovat. Rukopis Švankmajera je typický a situace jsou plné absurdního humoru. Originální film, který nemá obdoby a hezky dokumentuje dobu krátce po revoluci. Viděl jsem ho už několikrát a vždycky jsem si z něj odnesl přijemný pocit. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (21.10.2016)

Velmi pěkně a zároveň originálně natočený ( jak už je u Švankmajera zvykem) film o tom, že každý má nějakou tu svou úchylku. Celý problém je tu převeden na velmi bizarních příkladech. Myslím že je tento film velmi kvalitní a zaslouží si diváckou přízeň. Výhodou možná může být i to, že je film svým způsobem originální a to z toho důvodu, že v něm neuslyšíme ani jedno slovo (nepočítám-li ovšem kulisu televize kde se česky mluví). (15.12.2008)