Pán prílivu

Pán přílivu zažil, jaké to je, když jeden přestane být pánem toho, co se děje s ním a jeho životem a nebyl by se z toho vybabral, kdyby osud jednoho dne nepřestalo bavit hrát s ním bojovou hru a neposlal mu do cesty cílevědomou raketu s velkým nosem a diplomem z psychiatrie. Zručně napsaný, natočený i zahraný příběh o léčbě dávných traumat pomocí terapie trpělivostí a láskou. Ale že bych to musela vidět dvakrát… (23.12.2015)

Film jsem viděl kdys, snad jako premieru, a měl jsem z toho tak silný zážitek, že dodnes to mám zafixovaný jako dost dobrý.. snad jako hodně zajímavý a působivý film. Po miliardě let, jsem to sjel znovu, a dojem je...že je to opravdu dost povedený, silný film, který má co nabídnout i dnešní generaci filmožroutů.. (26.07.2017)

Citlivé a příjemné romantické drama. Tom toho v životě hodně prožil a bohužel více zlého než dobrého. Deprese řeší kouřením a pitím. Stejně tak jeho sestra Savannah prožila hodně krušných chvil a pokusila se o sebevraždu. A právě Tom pomáhá psychiatričce Susan svoji sestru léčit. Nick Nolte je v roli Toma výborný a přesvědčivý a jeho vyprávění za pomocí flashbacků je vážně silné a dojímavé. Barbra Streisandová se na postu režie i v roli Susan snažila a odvedla dobré herectví. Snad jedinou vadou na kráse tohoto filmu je vzniknuvší milostný vztah mezi Susan a Tomem. Připadá mi to jako velký útok na divákovy city. Kdyby film byl založen pouze a jen na Tomově vyprávění o neradostné minulosti za pomocí flashbacků byla by to silná a dojemná podívaná na jasných pět hvězdiček. Takto je můj celkový dojem na dobré čtyři hvězdičky. (08.04.2006)

Výborný film, výborná režie, skvělá hudba, skvělí herci. A také dobrá kniha, v níž se dozvíte, jak to bylo doopravdy s bratrem hlavního hrdiny, což je informace, která ve filmu nějak chybí. Miluji ten závěrečný okamžik, kdy projížděje přes šíleně dlouhý most, hlavní hrdina křičí: "Lowensteinová! Lowensteinová!" (08.12.2005)

Příběh o traumatech kazících život, ze kterého se poměrně překvapivě vyvine silná (protože smutná) romantika. Způsoby vyprávění se za třicet let značně změnily, cynický člověk se zamyslí nad tím, zda jizvy minulosti skutečně zahojí přiznání strašlivého tajemství jiné osobě a popřemýšlí nad tím, jak si režisérka Streisandová plánuje scénku, kde se tulí v růžových podkolenkách na houpacím křesle k odbarvenému Noltemu. Ale je těžké nepropadnout části filmu, kdy dvě postavy unikají vztahem z klecí svých ne úplně šťastných životů a užívají si štěstí a naději. (30.04.2020)