Dotkni se mých ran

Tie vsuvky s rozprávkami a nejaké hlášky sa mi síce páčili, ale sú ako lovebombing - na prvý pohlaď to môže vyzerať dobre a človek z toho môže byť unesený ale je to pasca. Soundtrack sa mi nepáčil. Najzaujímavejšia postava bol autistický brat, a láska medzi dvoma pacientmi bola zaujímavejšia než hlavný pár a ostatné vzťahy. Škoda, že seriál nebol len o bratoch a/alebo len o pacientoch v psychiatrickej liečebni. Bez hlavnej ženskej postavy, ktorá má osobnostnú poruchu typu B, a ktorej dejová linka bola venovaná viac než 50% stopáže. Je v poriadku nebyť v poriadku, avšak nie je v poriadku ubližovať druhým, správať sa k nim ako k handre, zhodiť ich zo schodov, kradnúť im veci, potrebu ovládať ich, sexuálne ich obťažovať, prenasledovať ich, byť majetnícky. A nebola za to ani potrestaná, neniesla za to žiadne následky, namiesto toho s ňou súcitili a dostávala x-krát šanci (postavy ospravedlňovali jej činy buď tým, že je pekná alebo tým, že je osamelá) ale stále sa správala rovnako, na konci kus stlmila, ale bez profesionálnej terapie nikdy nebude vedieť zvládať príznaky. Neznesiem príbehy, kde postava s osobnostnou poruchou typu B je romanticky/kamarátsky spárovaná s osobou, ktorá takú poruchu nemá, tým viac keď je násilná, a keď je to propagované ako romantika a nie thriller (ako thriller - kde sa on od nej snaží utiecť a nakoniec ona zomrie pri nehode/niekto ju zabije - by táto k-drama bola fakt dobrá). Romantizovanie násilného správania a propagovanie toxických vzťahov s osobou s osobnostnou poruchou typu B nie je v poriadku (ako čítam, iným sa páči lebo je pekná a charizmatická - rovnaké poblúznenie ako pri Christian Grey vo 50 shades). Potrebujú terapiu, nie vampírovať na ľuďoch. Taktiež ma na nej iritovalo to, že sa potrebovala pýtať, či je pekná a potom bola nasratá, keď nedostala reakciu, ktorú chcela. Najproblematickejšia postava nechodí na profesionálnu terapiu napriek tomu, že seriál sa odohráva na psychiatrickej liečebni. Aký odkaz to vysiela? Že ak človek má osobnostnú poruchu, tak nech si nájde empatických, kodependentných ľudí, ktorí jeho správanie sú ochotní znášať namiesto toho, aby seriál vysielal odkaz, že nie je hanba vyhľadať profesionálnu pomoc. (26.05.2021)

Hodně zajímavý seriál a to hned z několika pohledů. Ye-ji Seo a Jeong-se Oh si to trochu ukradli pro sebe, ale i většina vedlejších postav byla více než zajímavá. A přiznám se že i vrchní sestru jsem měl většinu seriálu rád. Velmi dobrý je i celkem zvláštní způsob vyprávění, který se občas vrací do přeskočených částí děje a prolíná se s jednotlivými animovanými příběhy. Docela mě překvapilo že mi ani na chvíli nevadil rychlý přechod od komedie k serióznímu dramatu a naopak. Osudy jednotlivých pacientů OK byly zpracované rovněž skvěle. 90% (26.09.2022)

Tak si to shrneme... Ko Moon-Young je panovačná, egocentrická, prostořeká a nadržená stíhačka s modním stylem kombinující Jang Man-Wol ze seriálu Hotel del Luna a Mortici Addamsové ze slavné Addamsovi rodinky. A pak tu máme super-utrápeného a nudného Moon Kang-Taea na kterém je nejzajímavější jeho autistický bratr a všechny scény s ním. Poněkud nevyrovnaná dvojka, ale přiznejme si, že jsme viděli i horší. Už jen fakt, že upozaděný příběh dvou zamilovaných pacientů mi přišel poutavější než ten hlavní, kterému věnovaly dobrých 50% celé stopáže seriálu o něčem vypovídá. Na druhou stranu některé hlášky Ko Moon-Young byly vážné trefné a vtipné a to i ty na konci seriálu. Tak co vlastně nám seriál nabízí... Poetika kombinovaná s dávkou melancholie, divné komediálních vložky, srdcervoucí dramatické chvilky a neutuchající nadrženost hlavní hrdinky vytváří mix něčeho co snad ani při dobré vůli nemůže fungovat. Nevím jestli to tak nevidím jenom já, ale seriál mi přijde jako kombinace Hotelu Del Luna a Goblina, což jsou úplně náhodou a nečekaně dva obrovské hity televize TvN, která stojí i za tímto seriálem. A proč ne, přece prostě jen uděláme co předtím fungovalo... kombo tohohle a tamtoho, přidáme do kotlíku zápletku Addamsovi rodinky s jejích strašidelným barákem a Kim Soo-Hyuna, který na co šáhne promění v hit. Sakra vždyť tady použily i ten stejný tunel jako v Del Luně, to mají v Koreii jen jeden hrozivě vypadající tunel? Jo, asi Vám teď připadám jako hnidopich, ale to není všechno... co takhle staré dobré klasiky jako reklama na Subway bagety nebo na Volvo, ale to popravdě už v doramách téměř přestávám vnímat, tedy až na reklamou přesycený seriál The King: Eternal Monarch, kde to už bylo reklamami narvané. Seo Yea-Ji, Oh Jung-Se i Kim Soo-Hyun herecky obstáli i když měl právě Kim Soo-Hyun méně výraznou a hlavně nejvšednější postavu, tak to v lepší druhé půlce rozbalil a začal hrát první housle. I když to není vyložený propadák, tak si přesto myslím, že se Kim Soo-Hyun i přes veškerou vynaloženou snahu zařadil do skupinky populárních herců jako jsou Lee Seung Gi nebo Lee Min Ho, jejichž první projekt po povinné vojenské službě neuspěl. Od tohoto projektu tvůrci určitě čekaly víc. Za mě je seriál ještě OK, ale to je tak všechno. Tento seriál není zrovna můj šálek čaje a kdyby tu nehrál Kim Soo.Hyun, tak bych o tento seriál ani nezakopnul. (01.09.2020)

Napsal jsem samostatnou, nadšenou recenzi, takže už jen pár slov: Seriál, který určitě doporučuji. Ano, mohli bychom hovořit, zda se antisociální porucha osobnosti dá vyléčit bez léků, každý případ je však individuální. Antisociální porucha osobnosti, kterou má hlavní hrdinka, je navíc velmi vzácná. Jednak totuto poruchou trpí častěji muži, než ženy. Jednak se ženy, když už jí trpí, projevují promiskuitně, což hlavní hrdinka nedělá. A do třetice, ne každá žena, která jí trpí, bude bohatá a krásná. Takže konkrétní příklad hlavní hrdinky je velmi zřídkavý. Což si, myslím, bude uvědomovat většina mužů, kteří seriál sledují a nedá se předpokládat, že by ženy s antisociální poruchou osobnosti začali po vidění It's Okay to Not Be Okay vědomě vyhledávat. Video OST. (06.11.2022)

Když mi kamarád seriál doporučoval s tím, že "ta hlavní herečka je hrozně hezká", s úsměvem jsem mu to odkývla a řekla si, že Seo Ye-ji je sice kočka jako hrom, ale že můj hlavní zájem bude nejspíš jinde. Chyba, podceňovat sílu a ženské charisma a myslet si, že vůči němu budu imunní. Pro mě osobně se od teď stává Seo Ye-ji něco jako drogou. Kim Soo-hyeon byl skvělej a čím dál lepší, ale většinou neměl šanci ukrást si scénu pro sebe. (I když pak už to - když mu to scénář dovolil - taky dokázal.) Nejen, že vedle sebe měl tuhle nádhernou, charismatickou ženskou, z druhé strany vedle něho bodoval starší kolega Oh Jeong-se, který v roli jeho bratra hraje (podle mě) zatím svoji životní roli. Jeho autista byl dokonalý a já se prostě jenom klaním. Beze slov, zato až k zemi. I když jsem to měla původně v plánu, nevidím nakonec důvod v tom, abych se tu rozepisovala o svých obavách ohledně kvality a autenticity seriálu, které jsem si na základě ukázek a propagace seriálu utvořila. To byla zase hloupost. Každopádně, hemží se ve mně mraky pocitů a hlavu mám plnou myšlenek. Snažit se je nějak organizovat by teď bylo asi marný, takže to zakončím zatím (a třeba napořád) jenom tím, že jsem se přes pohádky dostala do hloubek, o kterých jsem ani nevěděla. Tohle je láska, 5* (31.10.2020)