Vrať se do hrobu!

Návrat do studentských let v podání Milana Šteindlera je opravdu komický a rok výroby také umožnil perfektní zesměšní nejen podnikových straníků "jak po mně po deseti letech funkcionářskýho života můžeš chtít, abych byl přirozenej?" Jarda Dušek si tady předcvičil nefalšovaného Šmída z Kouře. Všudy přítomná atmosféra konce 80tých let s pankáčema, depešákama a s Víťou a jeho zoufalým pohledem. Po režijní stránce, jde podle mně o průměrný film a herectví Milana Šteindlera není zrovna lehce stravitelný. Tři tady rozhodně drží humorná stránka filmu. (12.11.2012)

Pane Šteindler, to se vám ale povedlo, tohleto...Všichni jsme to viděli n x ale stejně mě to zaujalo, pobavilo. Všimněte si detailů typu :Vždyť on nic neudělal, jenom opakoval...a stejně ho zavřeli. Dušek! Opět nebo poprvé funkcionář-jako kdyby se připravoval na Pelíšky už v r. 89. Vietnamci budující naše strojírenství. Vy jste se nevyhranil soudruhu! Zasadní otázka výzkumu. Povznáší člověka fyzická práce nebo se z ní blbne? Uzavřel bych to tak, že více než polovina z nás ještě zodpovědný přístup k životu hledá... a nenaléza! (26.02.2008)

Výtečná komedie osobitého herce a režiséra sahá k ojedinělému tématu - k sociologickému průzkumu, který slouží jako průnik generací - k té rozzívaně mladé i k té zrezivěle zralé. Splývání třicátníka se sotva nominálně ukončenou nezletilostí je stejně úžasné jako třeskutá vlídnost mládí stříbrného větru (větrů?) vůči mládí první životní zkušenosti. Vědcova pošetilost a naivita totiž jinou charakteristiku nezasluhuje. Poetika SKLEPA tu nesporně dosahuje svého vrcholu v žánru hraného filmu (tím dalším je stejně osobitý dokumentární seriál ŠUMNÁ MĚSTA s výtečným dalším sklepovcem Davidem Vávrou). Náznaky toho, že SKLEP dozrává a emancipuje se postupně z laskavého a vlídného spřízněného protektorátu Věry Chytilové bohužel nepřekonaly právě tuto vstupní úroveň naděje a očekávání. Způsob, jakým je zachyceno vědecké prostředí pozdní normalizace, je exaktně přesný. Pozornost zaslouží i vícevrstevná kompozice (gradující pokusy o manuální oslovení zadní části těla Haliny Pawlowské či strhující Duškovo blábolení, které vyvrcholí triviálním otěhotněním Blanarovičové). Ale i tak do mozaiky dnes už vlastně také historické sebereflexe pozdní normalizace přibyl další, nikoliv necenný příspěvek. Určitě k radosti českého - sotva jiného než českého - diváka. (17.09.2007)

Film jsem poprvé a naposledy viděla někdy v pubertě a vůbec jsem se u něj nebavila. Tehdy to zkrátka nebyla komedie, kterou bych ve svém věku mohla pořádně chápat, a navíc jsem nesnášela Milana Šteindlera. To první se dost možná změnilo, to druhé však jen minimálně, takže jaksi postrádám motivaci k tomu, abych si "Vrať se do hrobu" zopakovala jako dospělý divák. Možná jednou... Druhý pokus proběhl pár měsíců zpátky a ne, nedokoukala jsem, tohle prostě není můj hrnek nescaffé... 40% (19.05.2009)

Nejlepší dílko Milana Šteindlera jako reřiséra a také herce , v roli sociologa , který pronikne mezi maturující mládež , aby získal poznatky pro svůj "samostatný výzkum" a vrací se tudíž zpět do svých školních let a nechává se unést bezstarostným životem mladých , což ovšem nemá dlouhého trvání , neboť se časem provalí jeho opravdová identita a věk a nakonec mladá dívka pronese na jeho adresu tu památnou větu: Vrať se do hrobu! Kdo viděl ví o čem píšu , kdo ne , ať se na film podívá , stojí to každopádně za to! Film: 88% (28.09.2005)