Jared Cohn má na kontě spoustu filmů, z nichž nejeden je zde na csfd v černé barvě. Artimus Pyle byl druhým bubeníkem nejslavnější southern rockové kapely, Lynyrd Skynyrd, jejichž hit Sweet Home Alabama zná asi každý. (Další známé songy: např. Free Bird nebo Simple Man.) Lynyrd Skynyrd byli v 70. letech bez dikusí v první rockové lize, když jejich slibně rozjetou kariéru ukončilo v roce 1977 letecké neštěstí. Mimo jiných při něm zahynul i zpěvák, textař a šéf kapely, Ronnie Van Zant. V té době měl Artimus Pyle coby bubeník Lynyrd Skynyrd na kontě tři studiová a jedno koncertní album. Při neštěstí byl s Ronniem Van Zantem a dalšími na palubě letadla. A přežil. //// Režisér Jared Cohn a bubeník Artimus Pyle se v roce 2020 spojili, aby vytvořili tento snímek, který popisuje osudovou nehodu a několik málo událostí, které jí předcházely nebo po ní následovaly. Téměř vše je zde zachyceno z pohledu Artimuse Pylea a postaveno na jeho svědectví. To se občas poněkud rozchází se svědectvími jiných úćastníků. [Jeden případ za všechny: Artimus tvrdí (a film nám to takto prezentuje), že byl při shánění pomoci postřelen do ramene farmářem, na jehož pozemek se po nehodě dostal. Stejný farmář ale dodnes tvrdí, že vypálil pouze varovný výstřel do vzduchu, když mu na pozemek vnikla podezřelá osoba. Jakmile pochopil, že Artimus je oběť nehody a ne zdivočelý lesní muž, který se ho pokouší atakovat, bez váhání mu ve všem pomohl a podílel se i na záchranných pracech.] //// Jsem si jist, že kdyby se snímku o Lynyrd Skynyrd (a ne pouze o jejich konci) ujali schopní tvůrci, byla by to paráda srovnatelná s The Doors Olivera Stonea. Jared Cohn nám tu ale servíruje snaživý televizní film, zaměřený především na Artimuse Pylea. A od samotných Lynyrd Skynyrd tu neuslyšíme jedinou píseň. (Opravdu ani jednu - Call Me the Breeze sice do jejich repertoáru patří, ale znalci vědí, že jde o coververzi J.J. Calea. Ve filmu ji navíc hraje nějaký tribute band.) O většinu (rockové) muziky se pak postarala skupina Artimus Pyle Band a s LS se to samozřejmě nedá moc srovnávat. I když nutno uznat, že závěrečná písnička Street Survivor je vcelku povedená. Bohužel, ani rocková hudba nemá v tomto filmu navrch. Většinu stopáže je nutno přetrpět u sladkobolného fidlání jakéhosi smyčcového orchestru, jež po čase vleze spolehlivě na nervy asi každému. //// Artimus Pyle se koncem 80. let účastnil comebacku Lynyrd Skynyrd s Johnny Van Zantem (mladším bratrem Ronnieho) u mikrofonu a několika dalšími přeživšími členy v sestavě. Po vydání prvního studiového alba nových LS v roce 1991 však kapelu opustil. Těžko říci, zda tak učinil dobrovolně nebo byl odejit z důvodu nespokojenosti ostatních se svými tehdejšími bubenickými schopnostmi. (Ač byl Artimus oficiálně v kapele, album 1991 pravděpodobně komplet nabubnoval Kurt Custer.) V každém případě pro současné LS má Pyle pouze slova pohrdání. (V jednom interview je tuším nazval bandou cvičených opic.) To, že byl členem druhé nejslavnější sestavy Lynyrd Skynyrd a součástí rockové historie, mu samozřejmě nikdo neodpáře. A to, že se na tom snaží dodnes nějak profitovat, mu můžeme jen těžko zazlívat. Spoupráce s druhořadým režisérem zapomenutých levných filmů, Jaredem Cohnem, je jen jedním z řady pokusů Artimuse Pylea, oživit svou dávnou slávu. Neviděl jsem doposud (a asi jen těžko někdy uvidím) nějaký další film tohoto tvůrce, ale pokud je Jared opravdu takový shitmaker, jak ho na csfd prezentují jeho hodnotitelé, bude Street Survivors: The True Story of the Lynyrd Skynyrd Plane Crash patrně jeho opus magnum. Protože přes všechny mínusy je ten film (alespoň pro zaníceného fanouška LS, kterým už čtvrt století jsem) vcelku koukatelný. S úcty k Artimusovi, a Jaredovi pak za jeho evidentní snahu nevytvořit úplnou sračku, dávám tři hvězdičky. Vlažnějším fanouškům Skynyrdů snímek raději nedoporučuji a lidem, kteří se o tuhle kapelu nezajímají, už vůbec ne. //// PS: Jsem zvědav, zda se někdy Skynyrdi dočkají důstojného filmového pomníku. Já bych si to moc přál. Ovšem vzhledem k tomu, že se z dnešního pohledu nejedná zrovna o duhovou kapelu, která by byla úplně a politicky korektně in, si myslím, že se ho jen tak hned nedočkám. //// PS 2: Určitě by bylo zábavné poslouchat historky někoho ze štábu o tom, jak Jared točil film o Skynyrdech, ale sehnal jenom dvojníky Aerosmith, které samozřejmě vůbec neváhal použít.
()
(menej)(viac)
Jared Cohn má na kontě spoustu filmů, z nichž nejeden je zde na csfd v černé barvě. Artimus Pyle byl druhým bubeníkem nejslavnější southern rockové kapely, Lynyrd Skynyrd, jejichž hit Sweet Home Alabama zná asi každý. (Další známé songy: např. Free Bird nebo Simple Man.) Lynyrd Skynyrd byli v 70. letech bez dikusí v první rockové lize, když jejich slibně rozjetou kariéru ukončilo v roce 1977 letecké neštěstí. Mimo jiných při něm zahynul i zpěvák, textař a šéf kapely, Ronnie Van Zant. V té době měl Artimus Pyle coby bubeník Lynyrd Skynyrd na kontě tři studiová a jedno koncertní album. Při neštěstí byl s Ronniem Van Zantem a dalšími na palubě letadla. A přežil. //// Režisér Jared Cohn a bubeník Artimus Pyle se v roce 2020 spojili, aby vytvořili tento snímek, který popisuje osudovou nehodu a několik málo událostí, které jí předcházely nebo po ní následovaly. Téměř vše je zde zachyceno z pohledu Artimuse Pylea a postaveno na jeho svědectví. To se občas poněkud rozchází se svědectvími jiných úćastníků. [Jeden případ za všechny: Artimus tvrdí (a film nám to takto prezentuje), že byl při shánění pomoci postřelen do ramene farmářem, na jehož pozemek se po nehodě dostal. Stejný farmář ale dodnes tvrdí, že vypálil pouze varovný výstřel do vzduchu, když mu na pozemek vnikla podezřelá osoba. Jakmile pochopil, že Artimus je oběť nehody a ne zdivočelý lesní muž, který se ho pokouší atakovat, bez váhání mu ve všem pomohl a podílel se i na záchranných pracech.] //// Jsem si jist, že kdyby se snímku o Lynyrd Skynyrd (a ne pouze o jejich konci) ujali schopní tvůrci, byla by to paráda srovnatelná s The Doors Olivera Stonea. Jared Cohn nám tu ale servíruje snaživý televizní film, zaměřený především na Artimuse Pylea. A od samotných Lynyrd Skynyrd tu neuslyšíme jedinou píseň. (Opravdu ani jednu - Call Me the Breeze sice do jejich repertoáru patří, ale znalci vědí, že jde o coververzi J.J. Calea. Ve filmu ji navíc hraje nějaký tribute band.) O většinu (rockové) muziky se pak postarala skupina Artimus Pyle Band a s LS se to samozřejmě nedá moc srovnávat. I když nutno uznat, že závěrečná písnička Street Survivor je vcelku povedená. Bohužel, ani rocková hudba nemá v tomto filmu navrch. Většinu stopáže je nutno přetrpět u sladkobolného fidlání jakéhosi smyčcového orchestru, jež po čase vleze spolehlivě na nervy asi každému. //// Artimus Pyle se koncem 80. let účastnil comebacku Lynyrd Skynyrd s Johnny Van Zantem (mladším bratrem Ronnieho) u mikrofonu a několika dalšími přeživšími členy v sestavě. Po vydání prvního studiového alba nových LS v roce 1991 však kapelu opustil. Těžko říci, zda tak učinil dobrovolně nebo byl odejit z důvodu nespokojenosti ostatních se svými tehdejšími bubenickými schopnostmi. (Ač byl Artimus oficiálně v kapele, album 1991 pravděpodobně komplet nabubnoval Kurt Custer.) V každém případě pro současné LS má Pyle pouze slova pohrdání. (V jednom interview je tuším nazval bandou cvičených opic.) To, že byl členem druhé nejslavnější sestavy Lynyrd Skynyrd a součástí rockové historie, mu samozřejmě nikdo neodpáře. A to, že se na tom snaží dodnes nějak profitovat, mu můžeme jen těžko zazlívat. Spoupráce s druhořadým režisérem zapomenutých levných filmů, Jaredem Cohnem, je jen jedním z řady pokusů Artimuse Pylea, oživit svou dávnou slávu. Neviděl jsem doposud (a asi jen těžko někdy uvidím) nějaký další film tohoto tvůrce, ale pokud je Jared opravdu takový shitmaker, jak ho na csfd prezentují jeho hodnotitelé, bude Street Survivors: The True Story of the Lynyrd Skynyrd Plane Crash patrně jeho opus magnum. Protože přes všechny mínusy je ten film (alespoň pro zaníceného fanouška LS, kterým už čtvrt století jsem) vcelku koukatelný. S úcty k Artimusovi, a Jaredovi pak za jeho evidentní snahu nevytvořit úplnou sračku, dávám tři hvězdičky. Vlažnějším fanouškům Skynyrdů snímek raději nedoporučuji a lidem, kteří se o tuhle kapelu nezajímají, už vůbec ne. //// PS: Jsem zvědav, zda se někdy Skynyrdi dočkají důstojného filmového pomníku. Já bych si to moc přál. Ovšem vzhledem k tomu, že se z dnešního pohledu nejedná zrovna o duhovou kapelu, která by byla úplně a politicky korektně in, si myslím, že se ho jen tak hned nedočkám. //// PS 2: Určitě by bylo zábavné poslouchat historky někoho ze štábu o tom, jak Jared točil film o Skynyrdech, ale sehnal jenom dvojníky Aerosmith, které samozřejmě vůbec neváhal použít. () (menej) (viac)