Neboj sa, zlatko

Štýlové retro, úchvatné kostýmy, výborný soundtrack, majster Matthew Libatique za kamerou a iba 26-ročná Florence Pugh, ktorá svoje herecké kvality už naozaj nikomu dokazovať nemusí. Aj takto by sa dal v skratke opísať druhý celovečerný film Olivie Wilde Don’t Worry Darling. Pri týchto slovách to však nekončí... Alice (Florence Pugh) si spolu s manželom Jackom (Harry Styles) užíva idylický život na americkom predmestí. Dokonale napĺňa rolu vzornej manželky a za svoju poslušnosť, tvorbu tepla domova a najmä diskrétnosť, dostáva na oplátku život v bavlnke plný luxusu a veľkolepých večierkov. O záhadnom Projecte Victory, ktorého súčasťou je aj jej manžel, nevie nič bližšie. Keď sa však začnú diať isté záhadné veci, v Alice sa postupne otvára čoraz viac znepokojivých otázok...lenže pýtať sa nie je z jej pozície celkom povolené. Pri tvorbe mysteriózneho trileru ako inšpirácie režisérke údajne poslúžili snímky ako Počiatok (2010) a Truman Show (1998). Snáď najviac z neho cítiť Stepfordské paničky a pocitmi nekomfortna a štylizáciou do pastelových farieb miestami aj menej známy, no výborný kúsok Swallow (2019). Don’t Worry Darling ma chytil od prvej minúty. Pôsobivou atmosférou, dokonalým prostredím hraničiacim až s desivou sterilitou, ako aj hereckým obsadením. Florence fantastická, pozdvihnúť treba aj Chrisa Pinea, ktorý ako Frank, zakladateľ utopického projektu, dodáva každej scéne náležitú iskru. Harry Styles vyslovene neprekáža, no rozhodne by som v jeho role videla radšej pôvodného kandidáta - Shiu LaBeoufa. Ak by som mala hodnotiť prvú hodinu a pol, s hodnotením by som rozhodne išla vyššie. Za ňou však prichádza postupné odokrývanie informácii a servírovanie hlavnej idey, ktoré je podané vcelku nešťastne. Povrchne a spôsobom, ktorý zamedzuje dosiahnutiu patričnej katarzie. Práve táto záverečná pol hodinka pre mňa film až bolestivo rýchlo presunula z kolonky "nadštandardné" do "priemerné". Pretože už samotný vývoj deja divákovi jasne naznačuje, kam režisérka svojimi myšlienkami smeruje (kritika spoločnosti – postavenie žien, patriarchát...) a už iba prakticky dostáva to, čo aj tušil. Veľké myšlienky na Nolanovský štýl nečakajte, každopádne však Olivia Wilde ako režisérka nie je stratená a talent tam je. Film má po iných líniách čo ponúknuť a ja som si ho (až na to finále) príjemne užila. (08.11.2022)

Uf, skoro som umrel od nudy. Každý, kto si pozrie trailer, pochopí, o čo približne pôjde resp. že všetko je pozlátka, z ktorej mrazí a je jasné, že tu niečo nie je v poriadku, len neviete čo presne. A tak čakáte na vysvetlenie. A čakáte. A čakáte. Proste si každý predstaví Stepfordské paničky. No, lenže je to nakoniec celé tak strašne zdĺhavé, bez švihu a nápadu a s nesympatickým kastingom, že som rezignovane hodil flintu do žita a čakal na záverečné titulky. Utešoval som sa tým, že to celé získa hĺbku práve po vysvetlení celej situácie a že dokonca budem mať chuť pozrieť si to ešte raz, aby som dovtedajšie zvláštne udalosti vnímal už pohľadom človeka, ktorý „vie“. Žiaľ, nič také sa nekonalo, je to skutočne tragédia od začiatku do konca. Pritom atmosféra, výprava, kostýmy, to všetko je v podstate dokonalé. Rovnako tak kameraman si to užil; na „observatórium“ alebo autonaháňačku (!) tak skoro nezabudnem. A Trinástka od Dr. Housea, Olivia Wilde, natočila predtým skvelé Šprtky to chcú tiež (jasné 4*). Toto je ale fakt hrozné. (13.12.2022)

Od filmu jsem čekal fakt hodně, Florence Pugh je moje možná už vůbec nejoblíbenější herečka, Harry Styles je mi sice jedno, ale Chrise Pina vždycky rád vidím. Olivia Wilde se už dlouho ztratila z mého dohledu; v Housovi je super, dál už pak jako herečka nepřesvědčila, nicméně ale budu rád, když zůstane před kamerou, ostatně s Booksmart sklidila celkem úspěchy. Zároveň miluju mysteriózní žánr, leč v Don't Worry Darling od prvního pohledu na nóbl čtvrť hned člověk tuší o co asi půjde a nemusí ani vědět, že se jedná o variaci na Stepfordské paničky. První polovina mě však bavila svou atmosférou, pak jsem se ale začal povážlivě nudit a s tím jak děj graduje mě film víc a víc ztrácel. Nakonec jsem si musel dát pauzu a zbytek dokoukat až pak, Takže za mě zklamání, čekal jsem více, i když samozřejmě své trumfy to má, zvláště ty zmíněné oné božské Florence. (28.10.2022)

Audiovizuální pecka. Sledovat tenhle film, jehož natáčení poznamenalo vztahy na place a vyvrcholilo to plivancem na festivalu v Benátkách, byla jedna velká radost. Florence Pugh a Harry Styles by měli dostat oscarové nominace, stejně tak i dvorní kameraman Darrena Aronofskyho Matthew Libatique. P.S.: Harry Styles je ukrutně sexy. (22.09.2022)

BUDOU SPOILERY. Po prvním záběru na Florence Pugh se skleničkou na hlavě, smějící se a tančící, jsem byla přesvědčená, že to bude best film ever. Charisma herečky, způsob, jakým je to snímané, sinister vibes navzdory veselé doprovodné hudbě, prostřihy na vlahé oči toužícího partnera... Mno, řekněme, že to byl poslední moment filmu, který jsem si užila a který mi dával smysl. Aby podobné filmy fungovaly, tak musí být jako cibule, aby se člověk probíral těmi vrstvami a na konci byl překvapen a zasažen zjištěním, jaké jádro si to vlastně oloupal. Don't Worry Darling bohužel není cibule. Už od začátku se to nějak jeví, a na konci, velký šok, se to potvrdí. Dala jsem tomu trochu přemýšlení a řekla bych, že největší problém je postava Jacka, jak je napsaný i zahraný. Paní režisérka je bohužel tak moc zamilovaná do hereckých schopností slečny Flo, že film nestaví na ničem jiném. Jako by všichni účastníci tvůrčího procesu zapomněli na vybudování pořádného protivníka, kterým samozřejmě není muž za záclonou Frank, ale právě ten muž, který má hrdince poskytovat podporu a pocit bezpečí, se kterým usíná a se kterým se probouzí a který má prsty všude. Není to nijak revoluční myšlenka, ale přesto je ve svém jádru silná, nicméně film s tím kromě jedné scény (souhlas s odjezdem), vůbec nepracuje. Další věc, která mi citelně chyběla, byl "začátek", respektive nějaký iniciační moment pro hlavní hrdinku. Z toho, jak film začíná, to vypadá, že ve Victory žijí svůj discopříběh už poměrně dlouho, písničku si brouká už od začátku, kamarádka a její trauma se taky už stalo v minulosti a hrdinka o tom ví, tak proč začít film zrovna tam, kde začíná? Nedávalo by větší smysl, kdyby se Margaret vydala do pouště "až" v průběhu filmu, hrdinka by si na základě tohoto podnětu začala všímat divných věcí, a potom se vydala do pouště zkoumat dál? Dodalo by jí to nějakou agendu, něco, co v hotovém filmu absolutně postrádá. Následovala havarující letadlo (Wtf? To měl jako Chris Pine naprogramované ve své simulaci? A proč?) a na zrcadla na hoře narazila omylem, aniž by měla nějaké zvláštní podezření, že by tam mělo být něco divného. Ztráta autonomie a vlastní agendy je sice tématem filmu, ale nemyslím si, že se s tím autoři popasovali dobře tím, že nechali hrdinku po celou dobu být jen pasivní pozorovatelkou. Protože to přece jen snad chtělo být o získání kontroly zpět? Nebo ne? Na konci jenom uteče, ale i to jí musel poradit někdo jiný. Žádný showdown, nic. Nikdy bych neřekla, že mi bude chybět něco jako vysvětlující "villain monologuing" scéna. Film pouze skončí, ale žádné zakončení se nekonalo. (14.11.2022)