Svadba upírov

Nejhorší na Svatbě upírů je, že není tak dobrá, aby jí člověk aspoň trochu věřil pokusy o brakový horor, ani tak špatná a ujetá, aby se těm pokusům upřímně zasmál. Je přesně uprostřed, v nekonečné propasti nudného patosu, ze které vypadá 90-minutová stopáž jako nezdolatelný útes. Cringe z Hrušínského výkonu je jediným zábleskem naděje na zábavný zážitek a definitivně potvrzuje, že v této herecké rodině se talent s každou generací odmocňoval. Neděsivý horor, nevtipná komedie, příliš hloupá na gotiku a málo odvážná na brak, Svatba upírů je jako bezzubý Drákula, který si lepí špičáky Coregou. (12.01.2023)

Ještě dnes se na snímek dívám s lehkým mrazením v zádech, ale říkám si, že upíři přece neexistují, ne? Brrr. Už to po mě zase přejelo. Praha má neskutečný potenciál pro historické (velko)filmy, je to celé vlastně takové hezké, sladké (Iveta a kapesníček) a... výpravné? Je to to správné slovo? Snad. Obsazení nabité osobnostmi, naprosto skvostně zvoleno (Pelzer, Kopřiva, Nárožný, Preiss, Vízner, Marek, Gaierová...). Opravdu netradiční a nadčasová komédie. Skvěle. (28.09.2015)

Snímek, jehož děj postupně sklouzl do něčeho přímo obludně hloupého. Měla to být komedie, takže jsem nečekala, že by upíři byli obdařeni nadprůměrným IQ, ale snad nebylo nutné, aby se projevovali jako tlupa, která právě nezákonně opustila zdi psychiatrické léčebny. P.S.: Kde měla Iveta Bartošová schované ty správné upíří tesáky ? (28.06.2010)

Tak takhle teda ne. Filmy mám rád a vždy se na nich snažím najít alespoň něco dobrého. Ale ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, tady jsem nenašel ani „fň“. Katastrofa, ze které pryští blbost a nekonečná nuda z každého záběru mě donutila sáhnout až na samé dno hodnotícího žebříčku. Vhodné snad jen k promítání v „hotelu“ Sing-Sing. (20.02.2008)

Hezká ukázka toho, že / jak mohou přinejmenším zdánlivě velmi průměrní režiséři točit (svým způsobem) skvělé filmy, když si umí vybrat a)dobré spolupracovníky, b)látku a c)žánr. „Měli byste vidět, jak to vypadá v Karpatech. Hrabě Polanski říkal, že měli za zimu jediného šlachovitého dřevorubce...!” Soukup se svými vzory hrdě chlubí, což je v tak vybrané společnosti pochopitelné a je třeba mu výjimečně přiznat, že jeho dílko se třeba „Fearless Vampire Killers” v lecčems vyrovná. No ano, jsou tu Bartošová (tuším, že předabovaná) a Hrušínský nejml., nicméně vzhledem k naladění snímku jejich prkenné výkony v dobrém vyniknou (vzpomeňme na Keanu Reevese v Coppolově Drákulovi...). Některé vtípky lze považovat za velmi povedené („pro to, abychom se upírům přihlásili, byl jen profesor, který tvrdil, že učiníme-li tak, upíři nám odpustí...”), ale i ty méně pamětihodné podání tak skvělých herců jako Preiss („Někdo mi saje kapelníka. Sotva přijel ze Salcburku, už si píše Requiem!”), Vízner („Děvko!"), Nárožný („Kde jsi byl? Hledal jsem Tě po všech hospodách!“ / „Ale já pivo nepiju, strýčku.“ / „Nevadí.“) a Marek („Jmenuji se Roman.”). Drobné vady velmi vtipném scénáři ze škatulky horrorové komedie hravě zakryje lahodný gotický vizuál (v barokních kulisách ovšem) mocně podpořený opulentní výpravou. Jeden z mála filmů, jehož sledováním nejsem ani po skoro 20-ti letech zklamán. Soukupův pád do propasti nevkusu dnes přičítám spíš tlaku publika a potažmo producentů, kteří dávali ve druhé polovině 90. let přednost Potměšilovu šaškování v roli majora Maisnera. Kdo dá Soukupovi resp. ambicím obohatit žánrově chuďoučký rybníček současné české kinematografie? (26.09.2012)