Láska z pasáže

Divné, až po konci mi došlo, že nejde o pokračovanie filmu Vítr v kapse. Ale nevadí mi tá podobnosť, tiež ma neštve, že David preradil na trojku a neoplakávam neprítomnosť parťáka Tofiho. Vaculík to tam so svojou reznutou papuľou a stierkou na okná zvláda sám. A že sa budú na konci (zase) zapaľovať sviečky za zosnulých, to beriem ako plus. O stupeň lepšie ako "predchodca". (17.11.2019)

Už jsem tady myslím někam psal, že osmdesátá léta byla v české kultuře spíše krokem zpátky (kdo nevěří, ať si pustí Dalibora Jandu nebo od Olympicu desku Kanagom). Láska z pasáže je jedním z mnoha nablblých filmů téhle doby. Najdete v něm třeba Vaculíka s celkem solidním harlekýnem na hlavě, Vašuta jako vůdce gangu bytařů a spoustu dalších drobností, které dokážou člověka tak nějak retro-pobavit. Hvězdičky dávám jednak kvůli těmhle nechtěným vtípkům (souhlas s dobytkem - roli skořápkáře věřím Jandákovi o dost víc než roli ministra kultury), jednak ze solidarity s hlavním hrodinou, protože já taky jeden čas myl okna a výlohy. Na závěr ilustračně přidávám text ústřední písně filmu z dílny mistrů sraček Michala Davida a Františka Janečka. 1. Už je tu zas zabitej čas, táhnem s ním pasáží, príma kámoš, nedomlouvá, nenadává, dobře je člověku, volnost, mámo, s ním je mi hej, je zabitej, co pořád proti nám máš. 2. To slyším zas, zabitej čas, prosím tě nech mě bejt, znám tvou péči, jakej pak strach, na díze jsem s kámošem zabitým svůj žal léčím, co na něm mám, copak jsem sám, co pořád proti nám má. (11.05.2008)

,,Potřebuju, abys mně dělal kořena.“ Tenhle film mě nabídl poměrně zajímavý náhled do osmdesátých let, i když nevím, nakolik to odpovídalo tehdejší realitě. Každopádně jsem si užíval pozorování podivné módy, stánků s občerstvením na stojáka, starých aut a hlavně šílených účesů. Příběh zlodějíčka a kšeftaře Vaculíka mi přišel k chuti, hlavně jsem ocenil postavu hranou Vaculíkem a jeho úsečné hlášky, ve kterých si na romantiku příliš nepotrpí. Zážitek z příjemného filmu mi tak spolehlivě zkazila hudba Michala Davida, kterou prostě nezkousnu. Když prostě David zpívá své disko o lásce, mám z toho podobný pocit, jako když Babica mluví o chlapské pomazánce. Jinak ale nemůžu tento film nijak hanět, i když na druhou stranu ani nijak chválit. (04.08.2014)

Tieto filmy rulujú... Sú presne z éry mojich rodičov, ktorý sa nad nimi rozplývajú, spomýnajú a sú to ich zlaté body v ich vlastnom rebríčku kinematografie. A čo na ne ja? Tie smiechy zo super účesov v 80. rokoch, v tom aký vtedy boli gansta (noo, určite lepší ako dnešný nigazz :)) a tak... Škoda, že mi mama koniec tak škaredo zaspoilovala, pretože ten bol najlepší, inak tento príbeh o nie práve čestnom umývačovi okien bol totálne plytký a herecké výkony vôbec nesúviseli s pocitmi, ktoré hrať mali. Takže ** (za ten koniec hlavne). (06.05.2007)

Kdo nezažil, neměl by hodnotit. Já zažil, přímo v Praze a dokonce přesně v roce natáčení filmu a proto hodnotím. Tu zkurvenou dobu, děsivý nevkus, kýč kam se podíváš. Prahu plnou tupých, poslušně pracujících ovcí (ale pozor, pořád dvakrát chytřejších než mimopražští řepáci!), ale hlavně ty pasáže. Socialisticky laciné a nevkusné, ale pro mne, kluka z vesnice u okresního města, to byla Broadway. Diskotéková barevná hudba pro světa neznalé prosťáčky, srdceryvná naivní lovestory z pasáží. V jediném městě v republice, kde to tenkrát, v roce 1984, žilo rádoby NONSTOP. Pěkné kecy, nežilo. Zhruba mezi třetí a pátou ranní i tam, v srdci komunistické umakartové zábavy („Už je tu zas, zabitej čas...“) , bylo pěkně mrtvo. Tento film je dle mnohých komentátorů sračka (a já jejich argumenty beru), ale současně je to geniální muzejní artefakt, zachycující mravní rezignaci a prázdnotu. Obraz doby. Naprosto přesný. (19.09.2014)