Drsná Planina

Těžko hodnotit takový film. Pohledem dnešního diváka, který má možnost nahlédnout do historie krvavých poúnorových let, je pohled na Bartošku, co by pohraničníka pálícího ze samopalu po agentech ze západu, kteří se snažili bojovat proti komunismu v ČSR, poněkud bolestný. Ano, film je to jinak nadmíru po všech stránkách kvalitní, ale hodnotit jej je velice težké. Z filmového hlediska za čtyri hvězdy ale z toho historického jako příbuzný komunisty popraveného kurýra zahraničního odboje házím film do odpadu. Za dvě hvězdičky. A i ty jsou moc. (26.06.2008)

Se sledováním tohoto filmu mám spjatou morbidní vzpomínku. Sledoval jsem tenhle film jako dítě, moc si od něho nesliboval, snad jen, že mě třeba rozptýlí, a že se budu moci s někým ve filmu identifikovat, že to nebudou jen pro mě nepřijatelní "hrdinové". A náhle břink a ještě jednou břink, první a pak druhé přerušení proudu a pak tma, byli jsme bez elektřiny, ale asi za deset minut zase naskočila. Tehdy jsem nevěděl, že to právě jeden dospívající si vzal život díky elektrickým drátům, na které skočil a přerušil nám vysílání. Byl to spolužák mého bratrance na učebním oboru s maturitou, zanechal po sobě dopis, že si vzal život z nešťastné lásky, a že si přeje ještě více zpopelnit, než je a pak aby byl jeho popel rozmetán do éteru. Jeden kluk, tehdy starší než já, tak řekl pohrdlivě: "No to už chce trochu moc, ne?!"***Samotný film mi tehdy přišel nudný, příliš si na divákovi vynucující aby hrdiny litoval - ale - tůdle! Takže pro mě nuda. (15.09.2010)

Úvod, který jako by vypadl z těch nejklasičtějších spaghetti westernů, se mi dost líbil. Stejně tak i jeden nečekaný moment, jenž hned v zárodku utnul otřepaně vypadající romantickou zápletku. Dál už toho v Drsné planině ovšem příliš nebylo. Ne že by se jednalo o vyloženě špatný film, ale jakkoliv sympatičtí herci zkrátka neměli co hrát, scénář byl s každou další minutou chatrnější a chatrnější, a když děj dospěl k únoru 1948, dočkal jsem se i nějaké té ideologie a naděje na průměrný film vzaly za své... Všechno bylo nudné. Mít lepší scénář, byla by Drsná planina dost možná nejlepším filmem Jaroslava Soukupa. Tedy... Ona jím možná je i tak, co si budeme povídat, že, ale to neznamená, že ji chválím. Dvě a půl. (09.10.2011)

Pozoruhodně a až nečekaně dobrý film, jehož děj nás zavádí na západní hranici Československa nedlouho po II. světové válce. Kvalitní herecké obsazení, dobré herecké výkony, reálný děj ... to vše přispívá k tomu, že se divák nechá rád vtáhnout do děje. Vysoce hodnotím, že se i v tak vážném filmu podařilo najít místo na několik úsměvných scén, které přirozenou cestou odlehčovaly jinak ponurý děj. Řada klíčových scén se dala předvídat. Zejména pak pro ty, kteří znají film Král Šumavy; http://www.csfd.cz/film/4955-kral-sumavy/, případně ti, kteří měli možnost vidět seriál 30 případů majora Zemana; http://www.csfd.cz/film/71550-30-pripadu-majora-zemana/. (05.08.2010)

Takhle nějak si představuju normalizační blockbuster. Západní škrtiči, ďábelské rádiové vysílání z NSR a nikdy neutuchající proud čáru přebíhajících kriminálních živlů, do kterých to Bartoška s Vyskočilem kropí hlava nehlava, protože „v Praze to začalo bejt vostrý“. V případě, že se oprostíme od ideologického nánosu, dostaneme adrenalinovou akci plnou nečekaných zvratů (romantická linka, smrt hlavních charakterů) a tunu polidšťování neživotných postav (starej, manželka), které se nejčastěji odehrává prostřednictvím šikany zmateného Lábuse. Hnusně vylhanej film, ale musím uznat, že jsem se u něj nechutně bavil. (05.03.2013)