Šťastie

Todd Solondz je pro mě objev. Výborně napsané dialogy, výborné okamžiky - Happiness je nekonvenčnost sama. Solondz se nebojí vlézt do zaječí nory a vytahuje na nás takové věci, které nikde jinde neuvidíte (alespoň v americkém filmu). Konec je "přetáhlý" ve smyslu "kam až scénárista může zajít" (ano, ta scéna se psem je vyloženě nechutná). Nicméně Happiness je neskutečně originální film, ve kterém je spousty silných filmových okamžiků a já se rozhodně vydám po dalších filmech Todda Slondze. 80% (02.07.2008)

Pokud si dobře vzpomínám, uvádí Sigmund Freud v některém ze svých textů příklad "štěstí", které pocítíte tehdy, když vám za studené noci vyleze palec u nohy z pod peřiny a začne mrznout a vy si jej zastrčíte opět pod peřinu. Tím ovšem nechci "štěstí" v Solondzově filmu nijak zlehčovat. Jsou to zkutečná štěstí. Zde na poli sexuality, ale podobná jsou i v oblasti osobní kariery, byznysu či politiky - zde jsou ovšem nejpatrnější. Je pravda, že ještě před padesáti lety by byla jen málo myslitelná, ale to jen proto, že na ně nebylo v rámci boje o existenci dost času. Dříve se "štěstí" uskutečňovalo rychle a brutálně. Zde máme čas se v něm nimrat, a díky tomu i něco poznávat a poznané s něčím srovnávat. Rodinu Jordanovu a osoby, které s ní přicházejí do styku, nevidíme jako absurdity nebo extrémy, jsou součástí běžného toku života. A navíc: budoucnost se neptá, co bylo reálné a co virtuální, zůstává jen "štěstím" nasládlá pachuť života. Sám si o významu štěstí dle Todda Solonze ani dle svého života moc nemyslím. Raději zpět k Freudovi, který chtěl zřejmě říct, že štěstím je okamžité odstranění tělesné či duševní bolesti - nic nad to. Pokud vás dneska nebolí zub, máte štěstí. A pokud ano, budete ho mít, až vám ho zubař vytrhne. (17.07.2021)

Vítejte v Americe, zemi neomezených možností a nejroztodivnějších úchylek. Neřekl bych, že postavy ze Štěstí jsou o moc výstřednější než postavy z jiných filmů, akorát o nich víme mnohem víc. Nic nám není zatajeno, díky vnitřním monologům dokonce slyšíme, co si hrdinové myslí. Problémy, které mezi nimi vznikají pramení z jejich neschopnosti naslouchat druhému. Zároveň před sebou skrývají podstatné a říkají si lži. Jsou příliš zahlceni vlastními obsesemi, dosahováním vlastního uspokojení. Solondz obsáhl poměrně široký populační vzorek, aniž by si musel vypomáhat mozaikovitým vyprávěním. Několik různých generací a sociálních skupin spojuje krom jejich závislostí (na zmrzlině, sexu, úspěchu, tamagoči) táž rodina. Také proto může být vše završeno nezapomenutelnou scénou u jednoho stolu. Humor Štěstí je částečně založen na výrazných protikladech mezi postavami navzájem (křehká dívka x hlučný Rus, žena, která sex nenávidí x muž, který je sexem posedlý) i mezi neklidnými postavami a uklidňujícím prostředím (převaha zelené a růžové barvy). Solondzův sadistický smysl pro humor se nejzřetelněji projevuje během rádoby-dojemných okamžiků společného souznění, které vzhledem k naší znalosti souvislostí jako až tak dojemné vnímat nelze. Dialog otce a syna o masturbaci logicky dostává úplně jiný rozměr, když známe otcovo „zaměření“. Nakládání s postavami ale není necitlivé či vysměvačné, jen brutálně upřímné. Podobně by mohla vypadat Americká krása, mít Mendes odvahu ukázat nám holou pravdu. Dokáže-li Štěstí vtipně otevírat ožehavá témata, stejnou zásluhu jako Solondz na tom mají herci. Dobře si asi uvědomovali, že jim účast v něčem takhle nekonformním za ten risk stojí, třebaže většina z nich nepatří, nebo přinejmenším v době vzniku filmu nepatřila mezi velké hvězdy (nejvíce překvapuje účast tehdy pravděpodobně nejznámější Lary Flynn Boyle). V dlouhých záběrech bez střihů mají spoustu prostoru „rozvést“ své filmové charaktery, přesvědčit nás, že si zaslouží soucit. Ano, od pohledu perverzní Philip Seymour Hoffman taky. Štěstí je komedie pohybující se na hraně a jako taková nesedne všem. Mne dokázala rozesmát již prvními minutami. A po skončení? Cítil jsem se šťastný. Doporučuji vám zkusit ji taky. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Radko (22.12.2010)

Každý myslíme na sex. Někdo pořád, někdo jen občas a kdo řiká, že nikdy, ten kecá. Bohužel někteří lidé mají při tom neohraničeně chlípné fantazie, a když potřebují plně ukojit své úchylné tužby, doplácí na to jejich okolí. Co se leckdy děje za dveřmi některých domovů si netroufáme ani pomyslet a tak se Todd Solondz rozhodl nám to předvést. Trochu to obalil černým humorem a naservíroval v plné parádě se skvělým hereckých ansáblem jako těžce stravitelnou chuťovku, která není pro každého. Ani pro mě ne, proto radši nebudu moc dlouho dumat nad obsahem a budu hodnotit kvalitu filmu. A ta, ač s pomalejším rozjezdem mě nakonec uspokojila. (04.12.2010)

Komedie černá jako uhel, při které mrzne úsměv na rtech a tuhne krev v žilách a to doslova. Tohle opravdu není film pro každýho a jesti byl film v USA promítán s přístupností až od 18 let, tak je to asi jedinej film v historii, kterýmu byla tahle přístupnost přidělena oprávněně. Na druhou stranu, kdejakej teenager by od toho po 15 minutách odešel, protože by se asi nudil. Ovšem vnímavej divák si "užije". (07.03.2009)