Erin Brockovich

Takový ten film, co ani neurazí, ani nenadchne. Místo nějakého frišného psycho dramatu zde máme figurky na šachovnici, zlí a hodná jsou jasně definovaní a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a děti budou nakrmeny, a jiné pomstěny. Chybí mi cokoliv navíc, ačkoliv Julia jako přihroublá matka je zajímavý počin, ale tak nějak jí to stejně nevěřím, ač se snaží, co to jde. (16.03.2014)

Čekal jsem nějaké strašné životní drama, věděl jsem jen zhruba o čem film je a musím říct, že mě překvapilo, že přestože šlo o těžké a smutné případy udržel si film díky povaze neuvěřitelně sympatické postavy Erin a jejího úžasného vztahu s šéfem odlehčenou atmosféru, což se mi na něm opravdu hodně líbilo. (09.05.2015)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)

Dneska je ten den, kdy ležím v posteli s chřipkou a doplňuji si komentáře k filmům, které mám ráda. Erin Brockovich je zrovna takovým filmem, který nepoškodil ani zub času. Kdo by to byl řekl, že to je letos devatenáct let, co jsem zírala na Juliin herecký koncert a záviděla jí toho úžasného motorkáře, který ji bral i s třemi dětmi, dluhy a věčnými patami za dveřmi. Odbivovala tu držkatou, výstřední rajdu, která se stiskem buldočím šla za tím, co mělo smysl a která to dala! K příběhu: to, co dokázala skutečná Erin, je bez diskuze čin hodný parádního filmového zpracování. Tohle se Soderberghovi povedlo. (24.01.2019)

Moje původní myšlenka o tomto filmu nebyla vůbec dobrá. Myslela jsem si, že je to jen normální drama a Julie Roberts plýtvá úsměvem nadarmo. Ovšem to jsem velice zmýlila. Nejenže jí ten úsměv pomáhá k naprosto nepochopitelným činům, ale ani nevhodné oblečení nijak nevadí k vykonání velkých věcí. A taková velká věc se tu opravdu děje. Nesmíme opomíjet Alberta Finneyho, ten si také zaslouží můj obdiv, role si zřejmě vybírá podle toho, aby mohl předvést svoji milou a velmi sympatickou povahu. A kdo by si nepřál mít tak prořízlou pusu jako Erin Brokovich v tomto filmu? K přesvědčení lidí totiž nepomůže vůbec právní znalost, ale je potřeba odvaha a nebát se skákat do všeho po hlavě. Pokud toto umíte, potom se v životě jistě neztratíte! (21.10.2011)