Erin Brockovich

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)

I Julia Roberts umí. A nejen ona. Dialogy mezi ní a Albertem Finneym jsou dokonalé. Nekýčovitá zábava, odehrávající se na pozadí děsivě šokujícího pravdivého příběhu, okořeněná a zabalená do lákavého obalu, prostě nemůže nudit. Dokázali byste si v roli Erin představit někoho jiného než Julii? Já vážně ne... ;o) [prosinec 2005] (04.12.2005)

Není všechno (oscarové zlato), co se třpytí...Rybář: koumák Steven Soderbergh. Ryba-liberálně orientovaná Akademie. Návnady: Rozvedená, sociálně slabá matka malých dětí. Boj malého odhodlaného človíčka proti velké zlotřilé společnosti. Občanský aktivismus. Hippísácký přítel s tetováním a motorkou. Spravedlnost, která má meč sekající pomocí papričkově ostrého jazyka i váhy v podobě vyvinutého hrudníku. Based on true story...Bravo, Stevene, velrybářská výprava se zdařila. Jen se obávám, na tenhle film vzpomíná jen Julia Roberts, když honí svoje dvojčata po haciendě a v průletu mezi obývákem, zimní zahradou a kuchyní bleskne unavenýma očima po krbu, kde se navzdory klimatizaci potí jeden holohlavý chlápek. 70% (12.08.2007)

Asi není žádné překvapení, když napíšu, že božská Julie si ukradla film pro sebe. Její odhodlání nabíjí energií, její nasazení je přesvědčivé, přidrzrlost zábavná a poodhalený výstřih... Ehm. Každopádně pořádně přiložit ruku k dílu musel také Soderbergh. Právničiny nechal ve filmu tak akorát, soudním scénám se vyhnul a místo toho apeluje na lidské vyznění snímku, tedy na boj jednotlivců proti mocné korporaci. I když důkazy přicházejí Julii někdy až příliš lehce pod ruku a ve vzduchu je cítit mírné zkreslení, ten boj za dobro věci nelze neprožívat a nelze si jej neužívat. Oceňuji také fakt, že tvůrci do filmu vložili drobečky humoru místo toho, aby vyprodukovali suchý životopis, který by nikoho jiného než akademiky nezajímal. "What makes you think, you can just walk in there and find what we want?" "They're called boobs, Ed." 8/10 (18.10.2013)

Myslel jsem si, že to bude Julia, co mě na snímku nejvíc zaujme, ale ona to nakonec nebyla, popravdě se mi do role přímo nehodila. Na to, co hrála, mi přišla až moc hollywoodská, ale dobře. Albert Finney mě dostal víc, stejně jako příběh, který je jednou z těch ukázek, že někdy spravedlnost alespoň trochu zvítězí. Anebo aspoň o tom, že lidé dostanou peníze, když už ne život. (27.02.2018)