Krajina s nábytkem

Určitě a bez debat nejlepší film Karla Smyczeka. Film o zodpovědnosti, lehkovážnosti, obrazech a hudbě. Civilní herectví Vladimíra Javorského celý příběh táhne naprosto suverénně. Další role jsou přesně vystižené charaktery jednotlivých postav zahrané výbornými herci. Celý příběh je zkrátka díky nim velmi uvěřitelný, přirozený a lidský. Evald Schorm v roli profesora, to je čirá dobrotivost, tak jak i v jeho skutečném životě. Zde není fakt slabších rolí, každá postava a postavička má svoje. Výborná pidi rolička opilého muže v baru, kterého hraje Josef Kubíček a vrchní ho vyhazuje se slovy - "už jste toho vypil dost pane Kubíček, jdeme domů" - to je vidět, že si Karel Smyczek dělal z kolegů legraci a to mám na filmech rád, takové detailíčky. Tenhle film jsem měl vždycky moc rád a kdykoliv ho znovu vidím, jsem do něho zcela zažrán a ponořen. Zásadní práci odvedl i skladatel Emil Viklický, jehož hudba snímku dodává potřebné parametry hudební konzervatoře. (06.04.2020)

Ze začátku se film tváří jako komedie, ale režisér diváka poměrně brzy vyvede z omylu. Pomalé vyprávění o bezstarostném flegmatikovi, který "ustřelí" a musí se rozhodnout, jestli je připravený stát se otcem. Zvláště pak, když zjistí, že dítko není jeho. Javorský je fajn, ale ta celková utahanost už méně. (01.08.2013)

Já ten film prostě miluju a už fuckticky hooodně dlouho. Kyslík je tu prostě úžasný i když co si budeme dámy povídat nikdy to nebyl idol žen, ale jako kámoše nebo náhradního tatínka by byl prostě ideál. Je to pohlazení po duši i přes hodně dramatické chvíle a kdo to nikdy nezažil ten možná nepochopí. Za mě naprosto srdečných 95% (03.12.2022)

Film pro nás pro muže. O tom, jak to nemáme s některými ženskými jednoduché, jak odmítají být zodpovědné a vezmou roha, když mají dítě a nechají to na muži. Bohužel poznal jsem osobně dost takových žen, které si ale nemyslí, že jsou špatné (jak jinak, jinak by nebyly takové jaké jsou), ale ve většině případů chtějí mužům vládnout a stále s nimi bojovat, a mít nad nimi vrch, i když je to hra kocoura s myškou. Svého času byl tenhle film dojákem především pro ženy, které se dušovaly, že by nic podobného neudělaly jako představitelka záporné ženy, kterých je ale požehnaně. V.Javorský se touhle rolí zaškatulkoval do hodného, měkkého chlapce, dnes již muže, ale lépe by udělal, kdyby nehrál, neb se přitom svém povolání trápí a moc mu nejde. Ale co by měl v jeho věku dělat? (13.07.2010)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)