Housata

Čtyři dávám jen za to (a hlavně za to), že většina začínajících a v některých případech tímto filmem i končících hereček byla uvěřitelná a na můj vkus a jejich filmografii nepodávaly zase tak špatné výkony. Dějově je to takové milé připomenutí zákonů genetiky, kdy kráva zůstane krávou, svině sviní, tupé ovce tupými ovcemi a dámské přirození dámským přirozením. Nic víc, nic míň. Mohlo by se to stát a dít s drobnými obmněnami kdekoli a kdykoli. No tak tentokrát na dívčím intru... (20.06.2016)

Tento typ filmů zrovna nemusím za každou cenu vidět,ale, když už se natáčel v městě, kde bydlím... Mládež tehdejší doby snad mohl zaujmout. Ještě přidám zajímavost z natáčení -Yvetta Kornová si způsobila úrazem tržnou ránu ve vlasaté části hlavy a byla ošetřena v místní nemocnici, kde dostala pár stehů. Byla statečná a natáčení nemuselo být přerušeno. (02.08.2003)

Na svou dobu asi nejpravdě-podobnější snimek o mláďatech...😍Uprostřed města dlouhá řeka teče, sedm mostů ji spíná, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a každá je jiná. Od srdce k srdci jdeš zahřát si ruce v paprscích lásky veliké a hřejné, po nábřeží chodí tisíc krásných dívek a všecky jsou stejné. (29.03.2019)

Příjemný film pro mě z neobvyklého prostředí. Na intru jsem nebydlela a v textilce jsem se nikdy neocitla. Smyczkovi se ale podařilo velmi věrně vystihnout atmoséru takového života i se všemi problémy, klady i zápory, které to přináší. Jak je někde moc holek, tak to vždycky zavání průšvihem. Kladem filmu je přítomnost Yvetty Kornové a i dalších mladých hereček. (25.09.2020)

Další film z ranku příběhů dospívajících holek, který tu tvořil určitý subžánr, jelikož Housatům jsou dost podobné pozdější filmy jako Pásla kone na betoně nebo Džusový román. Problém je, že v nich vše stojí na stejných prvcích (možné těhotenství/nenaplněné lásky/tehdy populární hudba/kruhové vedení (vše končí kde začalo)/nešťastná zůstane nešťastnou/mezigenerační nepochopení...), takže už mi Housata místy splývala s oběma výše zmíněnými filmy, že jsem až čekal, kdy tam bude hrát Okno mé lásky. To tehdy ještě nevzniklo, ale zjistil jsem to až teď. Když tyto tři filmy budu řadit, tak Housata bych řadil doprostřed. Pásla kone na betoně mi přijde nejpropojenější a nejpropracovanější, Džusový román zase námětem zajímavý, ale příliš okázalý, zatímco Housata mají dobře zpracované pozadí (tedy to mezigenerační nepochopení) a zajímavě načrtnuté postavy, ale k ničemu zásadnějšímu nevygradují. Co mi vadí obzvlášť je odsunutí Šárky na druhou, třetí kolej, jelikož mi ze všech postav přišla nejzajímavější, s největší nadějí do života a odlišnými osobními prioritami oproti ostatním postavám. Jelikož ale nezapadala do těch vztahových propletenců, tak se její touha po rodině a vlastní posteli ztratila, resp. rychle vyřešila, přitom jsem pořád čekal, že se k ní film ještě vrátí, ale ono nic... Silné 3* (16.05.2024)