Guľový blesk

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)

Komedie o největší stěhovací akci v dějinách se vydařila, i když duo Svěrák a Smoljak bezpochyby natočilo i lepší komedie. Sázka na osvědčené české komediální herce málokdy zklame, Ladislav Smoljak byl jako kutil amatér a rychlá spojka vynikající, Josef Abrhám jakožto hlavní hrdina skvělý jako vždy, a tak by se dalo pokračovat dál. Jen škoda, že film má pár slabých míst, kde trochu vázne děj i zábava, proto nemůžu jít na plných pět hvězd. (06.04.2012)

Vynikající Smoljak v roli spojky nám předkládá nostalgickou komedii s hlubokým podtextem. Dotýká se témat jako „čecháčství“, zvýrazňuje nesmysly komunistického režimu - směna bytů - a vše dokresluje neotřelými, dnes možná kultovními humornými scénami. Pohodlně se usaďte, na druhou kolej přijede osobní vlak z Vizovic, a navíc za čtyři minuty začne největší stěhovací akce všech dob. (25.07.2012)

Plnokrevný Smojakův režisérský debut byl a je stejně průrazným úspěchem scénáristického cimrmanovského dua Svěrák-Smoljak. Tato crazykomedie nepostrádá snad jedinou klávesu ze stupnic lidského citu a plnosti života. Zdánlivě recesistický podnik sestěhovávání i přestěhovávání potřebných jedinců, kteří by sami, vlastními silami, nebyli s to na uskutečnění svých bydlištních potřeb ani pomyslet, se mění logikou děje i vůlí svých tvůrců v podobenství o nadčasovém stavu mysli i ducha českého člověka. Odstíny svérázů i stereotypů, které nám představují hned úvodní sekvence ze schůzky všech účastníků akce Kulový blesk, jsou jedinečné, svérázné a pro postižení hlavních typů více či méně vyčerpávající. Svéráznou kategorií v této galerii je dr. Radosta v uchvacujícím podání Rudolfa Hrušínského II. Je jakousi nostalgií za zcela vymizelou kategorií prvorepublikových menedžrů, generálních a sekčních ředitelů, těch, kteří tvořili páteř jejího vzmachu v oáze kreativního podnikání dnes již legendárního baťovského typu. Jakkoliv v autorském i Hrušínského pojetí jsou obsaženy sebeironické a shazující prvky, pozitivní jádro tohoto jedinečného typu zůstává zachováno. Ti, kteří jsou postaveni do popředí v čele s operním bardem Bílkem a ostýchavým Abrhámovým psychologem Knotkem, jsou současně nositeli rušivých šumů-bezděčných mystifikací, které jednak popohánějí děj, jednak jsou zdrojem neustávajícího gejzíru nápaditých gagů-hlášek. Opilecká Knotkova mise je např. v mých očích korunována jedinečnou scénou rozhorlené Knotkovy choti v jadrném ztělesnění Daniely Kolářové stojící nad postelí, v níž svůj kocovinový sen právě dospal její choť; probuzen, vystrkuje z přikrývky pouze tu část hlavy, která mu umožňuje jedním vyděšeným okem sledovat oprávněné rozhorlení jeho něžnějšího druhého já, jež předchází nevyhnutelnou Knotkovu canossu kajícné pouti po domácnostech, jež oblažil svou tlampačovou opileckou bujarostí úspěšného svatebního svědka. Zdá se, že uplývající čas tyto výrazné rysy a prvky komedie úspěšně přesahující svou ultranormalizační dobovou determinantu dále zesiluje a prohlubuje. BLESK se tak také mění v kouzelné čidlo, které výrazně usnadňuje pochopení nejednoho duchovního zákoutí české polistopadové zkušenosti. (12.09.2007)

POZOR U DRUHÉ KOLEJE, OPAKUJI, POZOR U DRUHÉ KOLEJE No, začněme asi postupně. Úvodní zasedání s představovačkou plánu akce v podaní Rudolfa Hrušínského se nese až v Cimrmannovském duchu s různými srandičkami jako s předloženou svatbou, neustálými nabídkami brazilské kavy od mistra bydlícího v bytu či Svěrákovým svěřením, že rád sbírá staré šroty. Veselá zábava nadále pokračuje prohlídkou pana Knotka (Abrhám) bytu pana ing.Severína (Smoljak), kdy mě ze všech jeho vynálezů určitě nejvíce zaujal exkluzivní vláček se slivocící. Další hodně zábavná scéna je i kuriózně vedená svatba, kde jde pan Knotek nakonec za svědka apod. Určitě je zde několik dalších dobrých vtipů,hlášek napadů i skvělých hereckých výkonů. Kdy asi v popředí by měl být Josef Abrhám se svými vnitřními mology. Ale i když pro něj mám jistou slabost, tak jeho brumlavá postava mě nezaujala natolik jako postava organizátora akce pana Radosty - velkého nadšence, který si nenechal nic zkazit v podání skvělého Rudolfa Hrušínského. Potěší i profesionální neherečka Milada Ježková se svou přírozenosti apod. A celkově je to další dobrá komedie z té doby od slavného dua. Byť tentokrát malinko slabší. Celkovou náladou mi to po bláznivém Jáchymovi, veselém Marečkovi a poetické Samotě od dua na S+S příjde jako trochu vážnější podívaná, ze které na mě jako na mladšího diváka zajímavě dýchala kuriózní šedivá doba socialismu a jeho těžkostí. Což ale i tak nebylo nezajímavé. Je to zkrátka takový mix mix převážně veselého ale i trochu vážného pohledu na život ve své době.   Možná se duo S+S u prvního filmu režírovaného čistě Smoljakem (pod dohledem Podskalského) trochu hledalo, což je vidět i na některých dlouhých sekvencích, často třeba i dost zahalených do tmy. Předchozí trio komedíí Jáchym-Mareček-Samota bych dal určitě před Kulovým bleskem výš, ale na druhou stranu jsem s Bleskem  při  opětovném sledování po dlouhé době jsem strávil příjemný čas. A stačí vzpomenout na ten veselý vláček se slivovicí a další srandičky. (25.02.2021)