Zlaté dno

Uvědoměle moralizující komedie o moudrosti stáří, nutnost chůze na vrchol schod po schodu a dělání živnosti přibližně tak, jak se to dělat má a ne jen bezbřehé vyždímávání lidí za každou cenu, jak je v českém prostředí většinou obvyklé. Cyril Putička (Vlasta Burian), odstavený na druhou kolej svými dětmi, se nevzdává a rozjíždí snad ještě velkolepější vzestup vzhůru v papírnickém obchodě. Nechybí mu tah na branku s vrozeným komfortním servisem pro zákazníky. A nakonec nachází i svoji životní lásku v podobě mladé elegantní vdovy Jarmily Valentové (Zita Kabátová), s níž vytváří takřka ideální pár. Nehodné děti Vilém (Raoul Schránil), Jaroslav (Antonín Streit) a Konstantina (příšerná Věra Ferbasová) naleznou po svém pádu oporu ve svém energickém a úspěšném tatínkovi. Z dalších rolí: kramář Neškudla (Jaroslav Marvan) a bankéř Karviš (Antonín Strnad) se svou ženou (Růžena Šlemrová). Jako celek je to poměrně příjemné pokoukání. (14.08.2011)

Loučení s Burianem. Poslední film Krále komiků před jeho nedobrovolným sesazením z trůnu hraje na o poznání vážnější strunu než jsme u tohoto výjimečného klauna zvyklí, přesto v něm nechybí jak typické ekvilibristické hrátky se slovy a slůvky, tak vrcholná čísla jeho zavedeného komediálního repertoáru – bezesporu nejslavnější a dnes už vpravdě legendární je souboj s žehlícím prknem, který je dokonalou ukázkou "němé" grotesky se vším všudy, následovaný pánskou anekdotou, vycizelovanou do nejmenších detailů, a několika drobnými vtípky v interakci s paní prezidiální (Šlemrovou). Ale ta pravá pastva pro diváky přichází až v okamžiku, kdy to Burianův venkovský papírník, toho času bez práce a bez života, rozbalí za pultem neprosperujícího obchůdku, v němž nakonec najde, co hledá. Včetně sličné vdovy (šmrncovní Kabátová), která po krátkém zaváhání ráda přenechává starost o byznys svému budoucímu muži – Burianovi. Ten se nakonec neloučil sám, společně s ním vyklidila království filmového humoru i jiná velká hvězda té doby, Věra Ferbasová. Na oba čekají zlé časy, roky plné bídy, ústrků a opovržení. Nutno ale dodat, že film je to nadmíru sympatický a dívá se na něj opravdu dobře, s hřejivým pocitem na srdci i v duši. Protektorátní filmy, jakkoli zatížené dobou, v níž vznikaly, zůstávají do dnešních dnů okouzlující vzpomínkou na staré dobré časy protkané útulnou atmosférou babiččina mládí. (30.12.2008)

Jak já ten krámek s papírenskými potřebami panu Cyrilu Putičkovi záviděla! Před očima se v příběhu takřka pohádkovém aspoň na chvíli plnil můj dětský sen prodávat v papírnictví. A navíc to úžasné morální poselství filmu! Byly to ale tenkrát časy. Těžko si v dnešní době představit, že by někdo z pohodlné a bezstarostné zahálky onemocněl :-) (22.08.2009)

Film byl skoro skvělý. Burian dokázal, že je zaručeně naším nejlepším komikem, role mu samozřejmě slušela. Nad čím jsem však děsivě žasnul, byla ta hrozná kapitalistická podnikatelská agitka. Nemám nic proti pracantovi, který se na vrchol vypracuje a má tedy plné právo si pobyt tam užít. Ale tenhle snímek na mě trošku působil jako pravicová obdoba socialistického budovatelství. Přijdu si v tomto státě hlavně jako pravičák, ale tohle na mě prostě působilo příliš imperialisticky. Možná jsem si to vsugeroval, ale nemohl jsem se toho pocitu zbavit. (24.01.2011)

Místy snad trochu moc přeslazené k závěru.. ale tenhle typ filmů je prostě specifikum a není to na škodu, jen je třeba se na to připravit a zvyknout si. Opravdu krásný film, Burian takový, jakého jsem ho dosud moc neznal. Opravdu moc hezky se na to kouká. Až k nevíře, jak jinak ty obchody kdysi vypadaly. 4/5 (30.12.2020)