Réžia:
Vladimír SlavínskýScenár:
Václav WassermanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Miloš SmatekHrajú:
Otomar Korbelář, Jaroslav Vojta, Ella Nollová, Jana Ebertová, Zita Kabátová, Fanča Foltová, Theodor Pištěk, Marie Blažková, František Paul, Jaroslav Marvan (viac)Obsahy(1)
Učitel František Kmoch je suspendován, protože po nocích hraje na tancovačkách nebo komponuje. V Kolíně sestavuje kapelu a jeho příznivec baron Hrubý mu dopomůže k veřejnému vystoupení. Jeho hudba se zalíbí nejen doma ale i ve světě...
Ačkoli životopis proslulého kolínského kapelníka a skladatele Františka Kmocha lze označit za idylu, na počátku německé okupace získal výrazně jinotajný ráz - diváci v něm odečítali oslavu české kultury i nepoddajných českých povah. Rádi mu odpustili ateliérový rozměr, protože ve třech premiérových kinech slavil mimořádné úspěchy. Na stříbrná plátna se triumfálně vrátil i po válce - navštívily jej téměř čtyři miliony lidí! Snímek, v němž zaznějí nejznámější Kmochovy písničky, patří mezi nejlepší díla, jaká Vladimír Slavínský režíroval.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (17)
Film o dechovce, kterou nesnáším? Dlouho jsem odkládal. Nakonec jsem seděl jak přikovanej a po skončení filmu zjistil, že jsem měl celou dobu na tváři rohlík od ucha k uchu. Je to pozitivní, vlastenecké, patetické až na půdu, bodré, čestné, poctivé, zkrátka zcela šílené, a přesto to skvěle funguje. Podupával jsem nožkou a vzpomínal na jednotlivé kusy z hudební výchovy na základní škole. Hudební aranž produkovaná ve filmu není ta tupá dnešní dechovka, ale poctivě hrající orchestr. Bavilo i dojalo mne to. Tak to byl ten český muzikant...90% ()
Jo, byla to moc těžká doba, kdy každý projev češství pomáhal k národní hrdosti a přežití nacistického marasmu. A to téma je jasné - co Čech, to muzikant. A to v polabí platilo víc a v kolíně nejvíc. Kmoch byl jistě velkým skladatelem - dodnes slyšíme promenádní i pochodové verze jeho polek. A pan Korbelář mu dal tvář... Dnes už poměrně vyčpělé, bohužel... ()
Film o době a z doby, kdy ještě dechovka nebyla sprosté slovo a dala se poslouchat. :o) Tak jako Kmoch psal české lidové písničky, točil Vladimír Slavínský české filmy pro obyčejný lid. Vznikl další pěkný kousek v řadě, který nevzbudí nadšení kritiků, možná ani diváků, ale který rozhodně neurazí a je milý. ()
Parádní snímek a zřejmě nejambicióznější dílo páně Slavínského (který je často považován za pouhého kýčaře, ale já si myslím, že to náhodou nebyl špatný režisér a minimálně ve čtyřicátých letech natočil hned několik klenotů). Asi těžko si představit, jak film zapůsobil na českého diváka v roce 1940. Já z něho mám krásný pocit i v roce 2021, sám jsem hrával v dechovce na klarinet a v naší pochodové knížce byla spousta Kmochových skladeb. Kmochova Kolína jsem se zúčastnil několikrát. Jinak pan Korbelář uměl hrát hned na pět hudebních nástrojů - na housle, violoncello, hoboj, fagot a na varhany. Kvůli tomuto filmu se naučil také dirigovat. To byl, panečku, muzikant. ()
Životopisný film kolínského muzikanta Františka Kmocha. Vlasteneský film, kterému ke slávě dopomohl výběr nejkrásnějších Kmochových českých písniček, valčíků a polek. Dějově poloromantika, ale na rok 1940 - kdy už se leccos nesmělo, vyšel tento film bez šrámů. Viděla jsem film hned po válce a byla jsem nadšena. Byla bych ještě dnes ? Kdoví. ()
Reklama