Réžia:
Vladimír SlavínskýScenár:
Vladimír SlavínskýKamera:
Ferdinand PečenkaHrajú:
Adina Mandlová, František Paul, Zdeňka Baldová, Oldřich Nový, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Světla Svozilová, Bedřich Veverka, Raoul Schránil (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní postavou úsměvného příběhu je obyčejná písařka Julinka Svobodová, která pracuje pro zavedenou obchodní firmu Hrubý a syn a bydlí v podnájmu u švadleny paní Pokorné. Je sice chudá a občas se jí podaří opozdit, ale zato je stále veselá a příjemná. Ovšem stačí nepatrná náhoda a vše se změní. To když se jednou sveze výtahem s ministrem obchodu, Dr. Horákem, který shodou náhod bydlí ve stejném domě. Paní Pokorná totiž v dobré víře zvídavé paní domácí naznačí, že Julinka je přítelkyní pana ministra. Od upovídané ženy se nevinná pomluva šíří jako stepní požár a kupodivu dívce ve všech ohledech pomůže... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (105)
Překvapivě jedna z těch nudnějších romantik naší předválečné éry opět variující provařené téma klepu nabývajícího celospolečenských rozměrů. Oldřich hraje svůj zaběhlý standard a Adina je sice náramně milá, půvabná a roztomilá, ale od doby, co mě úplně odzbrojila v Šťastnou cestu, mám mnohem raději její melancholičtější, psychologičtější podobu. Slavínského tvorba evidentně jde nejspíš nějak mimo mě. ()
Jak obyčejná písařka ke štěstí přišla. Pikantní na tom všem je, že film v podstatě odráží tehdejší realitu – jen s tím rozdílem, že Adinu Mandlovou fáma o jejím smyšleném intimním poměru se státním sekretářem Frankem nakonec (po válce) přivedla až na Pankrác. Buď jak buď, Slavínský tehdy chytil příležitost za pačesy a z původně nevinného klípku stvořil nadčasový příběh o lidské závisti, hlouposti a romantické lásce, která překračuje hranice času. Že se tak stalo především zásluhou půvabné Mandlové a šarmantního Oldřicha Nového je zřejmé, jejich jiskřivé partnerství plné zamilovaných pohledů i důvěrného špitání překlenuje už bezmála sedm desetiletí. Protektorátní filmová tvorba je, obecně vzato, jakýsi omamný přelud, který po určitý čas, vymezený začátkem a koncem promítání, vyvolává pocit blažené spokojenosti a vzájemného porozumění. Tehdy i dnes. ()
Tuctová romanťárna o tom, že pomluvy někdy neškodí a pomůžou mladé úřednici ku štěstí. Adina Mandlová mě nikdy jako bůhvíjaká kráska ani herečka nepřišla a v tomto případě byla otravnější než obvykle (něco podobného jako Dva týdny štěstí). Olda Nový taky žádný zázrak, mám ho radši v jinších filmech. Dobrá byla Marie Rosůlková, která už jako mladá měla ve svém hlasu stejnou dikci a styl jako ve stáří. Ostatní herci se nějak moc nesnažili a ve výsledku je tahle veselohra slabým infantilním odvárkem. ()
Hezká, příjemná komedie, s inteligentním humorem, která diváka pobaví. Dojem trochu kazí, že je to taková kapitalistická agitka. Ministr obchodu menuje radu způsobem, za jaký by se nemuseli stydět ani socialističtí ministři. Ideální ministr, naprosto čestný, neovlivnitelný, prostě krásná pohádka. Jinak ale kvůli obsazení, hereckým výkonům a vtipu dávám 4*. ()
Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. ()
Galéria (2)
Fotka © Bromfilm
Reklama