S P A C E S
Obsahy(1)
Film zkoumá lidskou paměť jako schránku naší identity, naši soukromou mapu, náš čas. Vychází z osobního příběhu autorky a jejího bratra, jenž onemocněl nádorem na mozku, který mu poničil paměťová centra. Narativ i forma filmu následují představu o vnímání reality s porouchanou pamětí: postupně se rozvolňují, zápasí s časem a prostorem, uvězňují se ve smyčce. Animovaný dokument experimentuje s výtvarnými i filmovými postupy a balancuje na hraně žánrů. (ČSFD.cz)
(viac)Videá (1)
Recenzie (3)
Forma celkem dobrá (ačkoli mi přišlo, že přebíjela obsah), ale o té nemoci to řekne minimum věcí a jako dokument to selhává. Jak zde píše JitkaCardova a já s ní musím souhlasit - Není to dílo, je to zoufalý pokus se podělit, nic míň a nic víc. Bohužel. 2* ()
Dle mého je tohle spíš neumělá terapie než umělecké dílo. Jasně že je to příliš osobní a příliš těžká životní zkušenost (či spíš živá zakoušenost) a jasně že volá po zpracování, po sdílení, po zveřejnění, ale jako umělecký film je to příliš doslovné, příliš konkrétní, příliš netrasnformované, příliš to na diváka útočí žitou, syrovou, umělecky nezpracovanou realitou, momentkami z šokujícího prožívání, je to příliš neumělecké a příliš nefilmové, je to nezpracovaná, dotírající a pro omezený intimní prostor sestřina života příliš těžká, příliš obrovská zahlcující realita. Není to dílo, je to zoufalý pokus se podělit, nic míň a nic víc. *~ ()
Jelikož jsem Šimona Štrbu trochu osobně znala, film pro mě měl úplně jinou míru zajímavosti, budu-li však objektivní, musím říct, že o nemoci se člověk nic moc nedoví a nevědíc kontext Šimonova života, je dílko příliš nicneříkající - příliš abstraktní. A to je škoda. ()
Galéria (4)
Fotka © Ondřej Šejnoha
Reklama