Poslední mohykán

F. X. Svoboda byl filmován poměrně často a téměř vždy s lepším výsledkem, než k jakému došlo románová či divadelní předloha (Čekanky, Roztomilý člověk). Poměrně oblíbená byla i hra o středoškolském profesorovi, který drží svou rodinu pohromadě tvrdou rukou formou příkazů a striktních omezení. Poměrně dobře si se stylizací této role poradil Hugo Haas ve filmu Maca Friče Poslední muž. Vladimír Slavínský se v zestátněné kinematografii zpočátku nesměle rozhlížel. Měl svou filozofii, která spolehlivě fungovala dvacet let, a necítil potřebu ji uzpůsobit společenské situaci. Až v závěru Slavínského života se ukázalo, jak prozíravé rozhodnutí udělal. Téměř současně se pustil do dvou remaků. Zatímco Dnes neordinuji je 80% přepis Okénka, divadelní hru F. X. Svobody inovoval od základu, z profesora se stal starožitník, který má bratra-dvojče a početnější rodinu (jedna dcera navíc). Poslední muž byl pouze příběhem o prozřezí prof. Kohouta, který byl kořeněn typicky haasovskou ironií. Poslední mohykán je ovšem nabitou komedií (téměř v duchu crazy). Film má velmi dobrý akční spád, ovšem na některých místech vyznívá nepřesvědčivě především díky hereckým představitelům (platí zvlášť pro ing. Bečváře v podání Františka Hanuse). Následující výtka ovšem nespadá na představitele hlavní dvojrole, dokládá široký rejstřík Marvanova herectví. Herectví, které nacházelo odezvu u širokých vrstev obecenstva a přitom si zachovávalo nespornou kvalitu. V souvislosti s věšením obrazu bych chtěl upozornit, že v televizní mikrokomedii Obraz (1963) s Vlastimilem Brodským, je tato epizoda hlavním námětem, a výsledek je ještě lepší (předloha Jerome Klapka Jerome). Mimochodem Poslední mohykán je jedním z posledních mohykánů pamětnické veselohry, následovat budou už jen Hostinec U Kamenného stolu a Pytlákova schovanka. (18.03.2004)

Bořivoj Kohout je vzteklý neurotik a jako správný despota je přesvědčen o tom, že jeho rodina k němu vzhlíží s náležitou úctou. Skutečnost je však jiná a Bořivoj, vydávající se za svého bratra Jaroslava, bude mít plná ústa práce, aby v náhle uvolněné rodinné atmosféře obhájil svá rozhodnutí a přitom neprozradil své inkognito. (23.12.2008)

Jeden z mála výborných českých straých černobílých filmů. Jaroslav Marvan patřil mezi nejlepší starý český herce. Jeho herecký výkon se nedá popsat slovy. Tento snímek navzdory zasazené staré době dokáže zaujmout až do konce. Krom příběhu, který zde není podstatný ani výrazný baví vtipné chvíle a momenty. Herecké obsazení je v pořádku, Marvan vede ze všech nejvíc ale. Na film se dá dívat pořád. Hodnotím celkově na slušných 92% = ***** (14.12.2012)

Autor divadelní předlohy Poslední muž (už jednou zfilmované s Hugem Haasem) F.X.Svoboda už v té době nežil, ale údajně si vždycky přál, aby pana Kohouta ve filmu hrál Jaroslav Marvan. Hrál tu roli s mimořádným úspěchem v divadle a filmovou verzi si nenechalo ujít skoro pět milionů diváků (!) Tady někde už připravení komunisté vytušili, že národem milovaný herec jim může v dalších letech prokázat velkou službu... Jinak pro mě osobně jedna z nejpřijatelnějších komedií Vladimíra Slavínského, všechna lacinost potlačena na minimum. 70% (08.02.2006)

Jaroslava Marvana v hlavní dvojroli si nenechávám nikdy ujít, předvedl moc pěkný herecký výkon. Nejdříve hraje pražského starožitníka Bořivoje Kohouta, který vládne své rodině tvrdou rukou a myslí si o sobě, že je ideální otec a manžel. Tyranizoval celou svou rodinu včetně posluhovačky. Pak hrál svého bratra lesníka Jaroslava a ten byl pravý opak Bořivoje. Film obsahuje hodně vtipných momentů. Bavila a smála jsem se skoro celou dobu, protože Marvan byl opravdu skvělý. (02.10.2009)