Nebe a dudy

Tady klidně mohli Amíci hledat inspiraci k reality show Utajený šéf. Scénku s malými roztomilými chlapci zpívající si písničku Nám je to jedno, my peníze nemáme už jsem znal dříve, a stojí za to i celý film. Vrcholové dílo to sice není, ale zabaví milým naivním příběhem s dvěma dobrými herci a zmíněnými kluky. (30.09.2019)

"Nám je to jedno, nám je to jedno, my peníze nemáme..", "Strejdo? Budem si hrát na jelena! Ty budeš jelen a my tě budem lovit.." Tak to jsou hlášky, které mi přirostly k srdci! Nemá smysl psát o čem film je, jednak je to popsané v obsahu a jednak taky v každém druhém komentáři. Mám slabost pro staré filmy, takže i kdyby byl sebeprůměrnější, tak mě by se líbil, ale můžu říci, že tenhle má do průměru daleko! Každý film má z mého pohledu svého tahouna - ať už je to hlavní či vedlejší postava, nebo samotný děj.. Pro mě jsou to v tomto filmu dva malí rozumbradové, kteří vymýšlí jednu lumpárnu za druhou, bez toho aniž by si to uvědomovali - ať už je to hra na jelena, natahování hodinek, hra na indiány (kdy z domází kozy udělají zebru), nebo třeba kdo dohodí dál... Prostě strašně pohodový milý filmík z let minulých.. (14.12.2007)

Já moc nežeru staré filmy, ale jednoduchý koncept "Nebe a dudy" na mě kupodivu zabírá - navzdory naivitě, přehrávání, protivné hudbě, předvídatelnosti a černobílosti. Sice mě přemáhá cynický úšklebek nad dobrým, chudým pracujícím člověkem vs. bohatým, zlým kapitalistou, který je napraven laskavým přístupem a poctivou prací, přesto mě tenhle film svým roztomilým způsobem baví. 75% (31.05.2010)

Protifašistický film protektorátní éry mohl mít - a míval - nejrozmanitější ráz. Vytýká-li se Burianovu ZLATÉMU DNU prvoplánovost a až agitační plakátovost, v tomto případě víme jistě, že máme co do činění s mnohem prvoplánovější a mělčí idyličností. Jinak mimořádně slabý film zachraňují špičkové umělecké výkony protagonistů, zejména Plachty a Marvana, pominout však nelze ani duo mimořádně sympatických uličníčků, kteří nezahálejí ani vteřinu i svérázné pojetí trestů, které na nich uplatňuje jejich něžný otec. Charaktery a vůbec osobnosti jsou tu degradovány do červenoknižního dětinského propadu, který mírou své naivity a neumělosti na sebe upozorní i jinak nanejvýš shovívavé diváky. Přesto bych tento film pro jeho nezaměnitelnou, prvoplánovou naivní rázovitost zcela nezavrhoval. (19.04.2008)

I okoralé srdce dokáže zjihnout, setká-li se s lidmi, kteří to srdce mají na pravém místě. Filmový příběh dvou mužů rozdílných povah i názorů, cholerického, nesnášenlivého zazobance a prostého, srdečného dělníka z lomu, stojí a padá s hereckým mistrovstvím Jaroslava Marvana a Jindřicha Plachty, to je neoddiskutovatelné. Jenže ti dva prostě uměli a ve společnosti vskutku roztomilého Blahníkovic dua nechali rozeznít také ryze osobní tóny svého nitra. Pohlazení po duši. Naivní, sladké, jistěže lehce moralizující, ale zároveň milé, vtipné a divákovu inteligenci neurážející. Do chalupy Tondy Fábery se vracím pokaždé rád. (03.10.2008)