Nebe a dudy

Nenáročná a trochu idealistická komedie o zlidštění jednoho buržoazního imperialisty. Průmyslník Rudolf Bartoš (dobrý Jaroslav Marvan), mrzoutský nelida a vášnivý hypochondr, najde svůj lék na zlidštění v podobě nucené péče u prostého vrtače v lomu Antonína Fábery (skvělý Jindřich Plachta) a jeho radostného přijímání života. Z dlaších rolí: malí nezbední caparti Vašek (Lumír Blahník) a Tonda (Jiří Blahník), Fáberova už dospělá dcera Ančí (Jana Romanová), její milý a zároveň synovec Bartoše ing. Oldřich Čermák (Raoul Schránil) a poslušný Bartošův sluha Jakub (Zdeněk Podlipný). Zábavné, humorné, pěkné herecké výkony, ale přesto jakoby tomu něco chybělo. (12.08.2011)

Výborný návod jak napravit starého morouse a nelidu továrníka Bartoše (Jaroslav Marvan). Bartoš se při procházce zraní. Pomůže mu skalák Fábera (Jindřich Plachta). Bartoš si nic nepamatuje a neví, že je neoblíbeným továrníkem. Dokonale se sžije s rodinou skaláka. Ti ho přijmou za svého. Celý příběh se ještě více zamotá, ale všechno skončí dobře. (01.01.2009)

Továrna na sny existovala evidentně i u nás. Obyčejní lidé v kině u nás taky potřebovali zapomenout na strasti všedního dne a věřit v lepší budoucnost. Vladimír Slavínský byl v oboru romantiky mistr a tady nám předkládá příběh o zlém boháči Bartošovi, který se vlivem úrazu polepší, pochopí, že život ve shodě s lidmi ho učiní mnohem bohatším a šťastnějším. Sice naivní, ale velmi příjemná komedie. Plachta výborný a dvojčata jsou třešnička na dortu ...90% (10.07.2011)

Jindřich Plachta v roli prostého chalupníka Antonína Fábery je skutečně neodolatelný a až překvapivě autentický, v symbolickém podobenství o skutečných lidských hodnotách a sociálním rozměru lidství jako takovém, natočeným logicky právě v časech největší mravní i existenční zkázy českého národa, v pohnutém bezvýchodí roku 1941. V kontextu protektorátní tvorby je to dílo pochopitelné a logicky zapadající do jejího rámce, kam jinam měli lidé utíkat a posilovat svou víru a naději, než k nadčasovým hodnotám reprezentovaným právě postavou Antonína Fábery. Herecké výkony navzdory době vzniku jsou velmi civilní (obzvláště pana Plachty) a celkové vyznění skutečně až plakátově prosté - gró národa je v jeho prostých a nezkažených lidech, tady se protektorátní umění prolíná s obrozeneckým, zejména s větví Hálkovou. A vlastně je to trochu i jako v Babičce Boženy Němcové (která v té době byla snad nejvydávanější knihou), kde prostá žena z lidu předává svou přirozenou moudrost a zkušenost vrchnosti. Tady se náprava elit koná s až naivní samozřejmostí a idyličnost žití v chaloupce je také až barvotisková, to je také největší slabinou celého tak prvoplánového snímku. Poptávka po nápravě elit je tu ovšem dobře patrná - jejich selhání v době předválečné i pomnichovské se bude vinout naší historií ještě dlouho... (02.01.2011)

"Kdyby mi alespoň vynadal... nebo se se mnou pohádal! Ale to je pořád Fanynko sem, Fanynko tam!" Prostinký a zároveň nesmírně kouzelný film, s roztomilými Vaškem a Tondou a skvělými Marvanem a Plachtou. Zajímavé jistě je, že vegetarián, abstinent a nekuřák je futrován vepřovým se zelím, napájen borovičkou a spokojeně potahuje z cigarety. Mohlo by něco takového vzniknout v dnešní době? 90% (13.10.2012)