Terče

Roger Corman finančně zaštítil Bogdanovichův debut s tím, že v něm musí najít místo pro nepoužitý materiál z hororu The Terror (1963) a zároveň zaangažovat Borise Karloffa, který Cormanovi dlužil dva natáčecí dny. Důkazem ojedinělosti skloubení obojího budiž mimo jiné Karloffovo odmítnutí peněz za natáčecí dobu přesahující ony zaplacené dva dny. Terče sice mohou budit dojem dvou filmů v jednom, závěrečné střetnutí hrůzy fiktivní a reálné (nejenom perspektivou psychopatického snipera) by ale bez předchozích minut tak perfektně fungovat nemohlo. Ač místy připomíná béčkový horor (Cormanův vliv je poznat), výběrem tématu a formální, takřka hitchcockovskou precizností zapadá mezi filmy nastupujícího Nového Hollywoodu (jehož nástup jakoby film zároveň reflektoval). Námět Terčů se ke smůle tvůrců zčásti přeměnil v realitu, neboť jeho uvedení následovalo krátce po atentátech na Martina Luthera Kinga a Bobbyho Kennedyho. V době svého vzniku nebyl snímek pro přílišnou nekompromisnost plně doceněn. Dnes jde o nadžánrový klenot stejně jako o nejdůstojnější možné rozloučení Borise Karloffa (který film obohacuje nečekaným cynickým humorem). 85% (07.08.2009)

Po dlouhé době musím říct, že jsem se dočkal vysloveně zajímavého amerického filmu z období 60. a 70. let. A osobně musím dodat, že mě nejspíš zaujala hlavně jeho brutalita, která by se poměrně snadno dala vyrovnat i dnešní filmové brutalitě v aktuálních thrillerech. I když pravda, některé by i hravě předhonila. A zároveň se přiznávám, že jsem ještě neměl tu čest zjistit, jak velký herec ve své době Boris Karloff byl, ale mám pocit, že výraznější filmovou poctu, než právě film Terče, si zasloužit nemohl. Kór, když jsem se v zajímavostech dozvěděl, jak film vlastně vznikal. A ještě z něj vzešla taková kvalita. Z pana Karloffa tady jde obrovský respekt a závěrečných deset minut byly tak silné, že jsem po shlédnutí filmu pár desítek minut ani nevnímal. (25.05.2016)

Již na samém začátku své producentské dráhy Roger Corman odhalil praktické výhody najímání nadšených začátečníků, kteří budou radši ochotni pracovat za málo peněz, než aby marně s nabídkami obcházeli velká studia. Tato praxe se mu osvědčila především během šedesátých a sedmdesátých let, kdy zaměstnával čerstvé absolventy nedávno ustanovených amerických filmových škol či erudované filmové nadšence. Jedním z nich byl také filmový kritik Peter Bogdanovich, který se z New Yorku přesunul do Los Angeles s plánem se prosadit u filmu po vzoru francouzských novovlnných tvůrců. S Cormanem se seznámil na jedné filmové projekci a záhy se zapojil do natáčení jeho přelomového motorkářského filmu Divocí andělé (The Wild Angels, 1966) coby výpomocný scenárista, asistent režie a režisér druhého štábu. Následně dostal od Cormana legendární nabídku na režii celovečerního filmu, která měla jen jeden malý háček. Cormanovi totiž na základě starší smlouvy dlužil dva natáčecí dny ikonický představitel klasických hororů Boris Karloff. V typicky hokynářském stylu tedy Corman Bogdanovichovi nakázal, že má natočit za ony dva dny nové záběry s Karlofem, které budou tvořit čtvrtinu filmu. Další čtvrtinu materiálu měl vzít z předchozího Karloffova angažmá na poeovsky stylizovaném hororu Hrůza (The Terror, 1963) a zbylou polovinu natočit s jinými herci. Debutující režisér si se zadáním lámal hlavu především proto, že podle něj na papundeklový kostýmní horor už nikdo nebude zvědavý. Nakonec právě z tohoto dilematu vyšel a spojil jej s odloženým námětem na film inspirovaný Charlesem Whitmanem, který v roce 1966 z věže Texaské univerzity postřílel šestnáct lidí. Onen rozpor mezi naivitou filmových hororů a pochopení se vzpírající reálnou hrůzou dal vzniknout fenomenálnímu a mnohovrstevnatému thrilleru, který spíš než po bok dobové brakové produkce adekvátněji náleží mezi díla nového Hollywoodu. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Může mi někdo vysvětlit, jak se mohlo stát, že jsem se o tomhle skvostu dozvěděl až teď? "Targets" má naprosto všechno, co má mít pořádný thriller - a ještě mnohem víc. Jako kdyby nestačila dokonalá technická stránka, přesné dialogy (není tady opravdu ani slovo navíc), chladně brutální průběh s výbornou gradací a mrazivý závěr - režisér si královsky pohrál se scénářem, který je naplněn popkulturními odkazy a vtipně propojený s realitou. No uznejte sami - Bogdanovich natočil se starým Borisem Karloffem film o staré hvězdě horrorových filmů, které na konci kariéry nabídne jeden mladičký režisér, aby si zahrál roli, která vybočí z jeho dosavadního profilu. Když jsem si nakonec přečetl, že Bogdanovich si své filmové alter ego dokonce sám zahrál, pátá hvězda byla naprostou nutností. P.S. - podle mě byl tento film silnou inspirací pro tak rozdílné filmy, jako byla "Synekdocha - New York" a "Drive". (16.12.2012)

Jeden z nejděsivějších filmů, co znám. Nevidíme tu příliš krve, žádné vynalézavé druhy mučení, žádné šokující vraždy malých dětí ani nic podobného. Děsivost tkví naopak v čiré jednoduchosti. Bobby je obyčejný kluk ze středostavovské rodiny, který má snad jen příliš rád střelné zbraně. Poté, co vyvraždí svoji rodinu, se vydá do ulic města, střílet do dalších "terčů". Motivy si můžeme jen domýšlet - příliš striktní náboženská výchova? Pocity frustrace, nenaplněného života? Potlačovaný sadismus, homosexualita? Nebo zkrátka jen ten fascinující pocit, že stačí trochu pohnout prstem a na druhé straně padají mrtví lidé? Režisér Bogdanovich tento film dostal jako zakázku od Rogera Cormana, přičemž měl splnit podmínky, že použije záběry ze staršího kostýmního (a ano, tak trochu trapného) hororu a že do filmu angažuje Borise Karloffa. A jak to tak bývá, když člověk pracuje v určitém omezení, podává nejlepší výkony. Chladný příběh zabijáka je díky tomu obohacen o přemítání Karloffa, legendy levných hororů, o povaze strachu. Scéna, kdy se obě linie protnou, a Karloff si jde ve své poslední filmové roli s mladým šílencem osobně vyrovnat účty, je naprosto dokonalá a jakožto milovníkovi klasických hororů mi vehnala slzy do očí. Boris Karloff zemřel o rok později. Texasem otřáslo řádění šíleného střelce Charlese Whitmana. Amerika přešla v 60. letech od viktoriánské podoby děsu k té reálnější, a tento film to výborně popsal. Ano, opravdu jeden z těch nejděsivějších, co znám... (21.08.2016)