Moja ľavá noha

Doslova neuvěřitelný herecký výhon Daniela Day-Lewise a jeden z nejsilněji působících světových filmů konce 20. století... Podobné filmy: Hlas moře, Skafandr a motýl, Uvnitř tančím, Už zase skáču přes kaluže (18.11.2006)

První zásah Sheridana kde potvrdil, že dobové příběhy z drsného Irska jsou jeho velká deviza a látka která ho baví. U svého prvního filmu sice občas v ději ještě trochu přešlapuje na místě a když neví kudy kam, nechá vyniknout o to víc hlavní herecké eso, ale kupodivu zdatně kombinuje jednak příběh postiženého jedince zdolavajícího strasti začlěnění se do normální společnosti a nezapomíná ani na vcelku autenticky podaný chod rodiny dělnické třídy, kde silné momenty umí výtečným timingem správně odlehčit. Lewis si Oscara určitě zasloužil, filmařsky pak Levou Nohu překrývají další filmy režiséra, které jsou emocionálně lépe uchopitelné a dějově košatější. (07.02.2018)

No tak musím se přiznat, pro mě je to jeden z nejlepších životopisných filmů, který jsem měl zatím tu čest vidět. Netlačí se na ,,pilu" a o to víc pak jednotlivé scény zapůsobí. Jasně, největší zásluhu na tom má neskutečný Daniel Day-Lewis (jehož nejde nic jiného než obdivovat), ale přesto je to natočeno výborně a hlavně velmi realisticky. To je také velmi dobře podtrhnuto padnoucí, ovšem ne vnucující se hudbou. Musím se přiznat, že jsem mnoho neočekával, ale o to víc dostal....90%. (24.07.2018)

Daniel Day-Lewis v dalsi ze svych zivotnich roli, tentokrat jako Christy Brown, od narozeni trpici mozkovou obrnou. Jeho herecky vykon je mimoradny a je nosnym pilirem celeho filmu. Zaujmou ale i dalsi herci. Film je evidentne kvalitni, mne se ale vice libil "Hlas more" a "Uvnitr tancim". Moje leva noha je film, ktery si nebudete chtit poustet nekolikrat do roka, nikdy na nej ale nezapomenete. (15.04.2013)

Učebnicový příklad filmu, který stojí a padá s hlavním hereckým výkonem. A díky Danielu Day-Lewisovi stojí sakra pevně na obou nohách, nejen na té levé. Příběh mozkovou obrnou postiženou Christyho Browna, který se navzdory počátečnímu podceňování stal uznávaným umělcem, není dramatický tím do očí bijícím způsobem, je to malé drama jednoho života, které je překvapivě spíše plné lásky než odmítání. Je to příběh postupného napovídání "co jsem" těm, kteří mě milují, ale se kterými nemohu dobře komunikovat. A Day-Lewis dokáže být v těch všedních a často minimalistických epizodách naprosto přirozený a uvěřitelný... Jeho dokonalé nastudování pohybů i hlasových projevů postiženého člověka bere dech už samo o sobě, ale tím skutečným hereckým výkonem je umění vyjadřovat omezenými prostředky silné emoce. A byl bych nespravedlivý, kdybych opomenul jeho láskyplnou matku v civilní a lidsky vřelém ztvárnění Brendy Frecker. Krásný film. (01.10.2004)