Neortodoxní

Jejich asketismus a maximy mne chytají za srdce již řadu let. Více takové tvorby, je třeba osvětu judaismu, zaslouží si to po všem tom utrpení. Nikdo se nemůže divit jejich pevným rodinným hodnotám, ne po hyenismu, kterým si jako štvaná zvěř prošli. Odráží a bude se to nadále odrážet v jejich genech, po generace. Být vývrhelem ve společnosti defacto dodnes posiluje o to víc jejich komunitu. Mohli bychom se konečně snažit, chtít je pochopit a naslouchat jim. Samozřejmě jsou archaickou komunitou uprostřed moderního světa, mají mezi sebou výjimky, které se chtějí z jejich zvyků vymanit, protože vidí, že lze žít i jinak, nežijí někde v džungli jako nějací domorodci a láká je tak zakázané a pokrokové, exkomunikace je tak nevyhnutelná, to je ale na uvážení dotčených a my jako neznabozi nemůžeme jejich možná utiskování či bláznovství, chcete-li, hodnotit. (02.10.2021)

dobře napsaná,dobře zahraná a silná kritika ortodoxního/extrémistckého čehokoliv.Jeden by si řekl,že podobné smýšlení už by v dnešní době nemělo mít místo,ale opak je pravdou a bohužel mi přijde,že jsou podobné tendence silnější a silnější.V tomhle je hezky vidět,že součástí jakékoliv podobné ideologie je i velká dávka pokrytectví...80% (21.04.2020)

Čekal jsem tendenční odsudek chasidské komunity, ale v tomto ohledu jsem byl příjemně překvapen. Samozřejmě je to příběh dívky, která se snaží vyvázat z života plného striktních pravidel, která jsou pro většinovou společnost nepřijatelná, ale pokud to srovnám s podobně laděnými "muslimskými" filmy, vycházejí z toho chasidé jako tolerantní společnost. Série se dává stejný prostor dvěma časovým liniím. Ta první popisuje život v ortodoxním brooklynském Wiliamsburgu a sleduje hlavní hrdinku od námluv až po rozhodnutí utéct. Věnuje se jak rodinným poměrům, tak každodennímu životu či rituálům. Druhá linie se odehrává v Berlíně, kde se hlavní hrdinaḱa de facto poprvé v životě střetává s civilizací, snaží se odhodit léta pěstované zábrany a najít sama sebe. To vše je parádně natočené a ještě lépe zahrané. Je znát, že obsazení dominují izraelští herci, takže jidiš, které je tu vlastně hlavním jazykem, působí v jejich podání přirozeně a všichni vědí, co říkají. Co do výkonu pak všem dominuje Shira Haas, která by za tohle měla sbírat jednu cenu za druhou. Stejně jako celý seriál. 100% (15.04.2020)

Neortodoxní místy působí jako dokument, který staví na kontrastu konzervativnosti a diversity. Projekt, který po sobě zanechává hodně výrazný "statement", u kterého mám ale jeden otazník. Příběh ukazuje ženám v podobné situaci určitou cestu a inspiraci, ale do jaké míry tyto ženy budou mít přístup k Netflixu, když nemají pomalu přístup ani k internetu? (08.04.2020)

Nosný příběh vykoupení a emancipace, leč poskládaný z nepřesvědčivých modelových situací a popostrkovaný vpřed rušivými náhodami (náhodné setkání s přátelským hudebníkem v kavárně, náhodné setkání s přátelským ředitelem konzervatoře, náhodná setkání mnoha jiných postav, která se nacházejí ve skoro čtyřmilionovém Berlíně...). Proti ultraortodoxní komunitě chasidských židů, kteří optikou seriálu žijí černobílé životy plné trápení a bez špetky radosti (a jde o pokrytce oddávající se alkoholu či hazardu), stojí ultraliberální, multikulturní, barvami hýřící Berlín, kde hlavní hrdinku, cizí osobu s neznámou minulostí, všichni hned přijímají s otevřenou náručí. Prakticky ze dne na den se stává velkou kamarádkou pestré party konzervatistů. Mezi Berlíňany není negativní, neempatické, nepřející postavy, která by mladé ženě nepodala pomocnou ruku. V New Yorku jsou naopak všichni proti ní. Na obou stranách stojí vesměs jen karikatury. Protagonistka je enigmatická figura. Říká o sobě, že je jiná, ale nemáme možnost poznat, v čem její odlišnost spočívá. Vidíme ji buď během židovských rituálů a v manželství, kdy sama sebou být nemůže, případně ve zcela novém prostředí, kde sama sebou zatím být nedokáže. Poměry, před nimiž utíká, jsou exponovány příliš pozdě. Prvním epizodám tak chybí naléhavost. Není zřejmé, co je v sázce a co jí hrozí. Její pronásledovatelé spíš jen zoufale bloumají po Berlíně, než aby se k ní postupně blížili. Činí tak v množství vatových scén bez napětí nebo valné vypovídací hodnoty. Vyprávění je přes množství nahodile začleňovaných flashbacků přímočaré a ubírá se bez překvapení předvídatelným směrem. Dokážu si z toho představit hutné dvouhodinové drama, které se bude věnovat citlivému tématu a dopředu jej potáhne herecké zaujetí Shiry Haas. Ve stávající podobě jde o natahovanou, těžko uvěřitelnou pohádku. (01.09.2020)