Dotyk smrti

Stejně jako Zuřící býk zřejmě málokoho nadchnul pro box a Letec pro aviatiku, ani Počítání mrtvých nerozšíří řady zájemců o medicínu. Zachraňování životů Scorsese ukazuje ve vší špinavosti. Nejspíš si po esteticky vytříbeném, takřka krve prostém Kundunu potřeboval opět trochu zasvinit ruce. Frank nemá mnoho času přemýšlet, proč tenhle nechutný a nevděčný džob dělá, ale cítí, že ničím jiným by svůj život vyplnit nedokázal. Jako žralok, který se nemůže zastavit, jako neléčený závislák potřebující stálý přísun adrenalinu třikrát proplouvá nočním New Yorkem a společnost mu při tom dělají tři různí parťáci, jejichž chování odráží pochody Frankovy zašmodrchané mysli (od smíření k touze některé pacienty zabít). Výrazově poměrně monotónní Cage byl pro roli perfektní volbou, neboť většinu jeho stavů, ať už je nabuzený nebo v totální letargii, vyjadřují ostatní postavy, prudký střih, klouzavé pohyby kamery a oči tahající světla (zásluhou přeexponovaných scén vypadají světle oděné figury ve tmě jako duchové). Jestliže film místy připomíná psychedelický rockový videoklip, nejde (z větší části) o samoúčelné divočení režiséra, střihačky a kameramana, ale o způsob, jak nám bez dlouhých dušezpytných dialogů přiblížit protagonistovo překotné přijímání okolních podnětů (voice over bych za dušezpytný neoznačoval, neboť se vyjadřuje k obecnějším tématům). Návraty do zabordeleného bytu jsou příliš krátké, aby během nich Frank stihnul dobít energii. Jede nonstop. Utíká před pocitem viny, která na sebe vzala podobu osmnáctileté dívky. Utíká před smrtí, jejíž neodvratnost si dennodenně uvědomuje a s níž se přesto odmítá smířit. Rozhřešení a útěchu se snaží najít u Mary (Marie, Madony), ke které nachází cestu až poté, co z pozemského utrpení vykoupí jejího otce, kterého svým činem nahrazuje. V obecnější rovině je Počítání mrtvých variací věčného příběhu o střetu falešný proroků a zvěstovatelů konce světa s hrstkou vytrvalců, kteří se, i za cenu sebedestrukce, stále snaží udržet svět snesitelným. Opojná možnost být na chvíli Bohem je silnější než vědomí neodvratnosti konce a nemožnosti změnit běh věcí (opakující se situace s Noelem nebo panem Oh). Jednou spasitelem, navěky spasitelem. Lepší drogu na ulici neseženete. Jako Frank, jsme i my zahlcováni rychlými slovními výměnami, víceznačnými obrazy, hukotem ulice, hlasitou hudbou (která dotváří tripovou atmosféru a zároveň komentuje dění). Díky neustávajícímu přísunu audiovizuálního materiálu je naše mysl stále zaměstnána a film uteče ďábelsky rychle, zanechávaje nás po dvouhodinové jízdě v údivu, jakouže podivnost jsme to právě viděli (skutečně se v jednom záběru objevil bílý kůň?). Počítání mrtvých sice variuje některé situace z Taxikáře, ale není pouze jeho dodatkem. Hlavní hrdina už nestojí na opačné straně než opovrhované noční bytosti. Nezbývá mu, než žít s nimi. Přestože pochopil, že boj nemá smysl, nepřestává se snažit. Ryzí Scorsese. 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Silas, Vronsky, Arkanoid, ink flo (14.01.2021)

Soundtrack Elmer Bernstein: 1. T.B. Sheets ,2. Janie Jones - The Clash ,3. You Can't Put Your Arms Around A Memory - Johnny Thunders ,4. What's The Frequency, Kenneth? - R.E.M. ,5. I'm So Bored With The U.S.A. - The Clash ,6. Red, Red Wine ,7. Nowhere To Run - Martha Reeves & The Vandellas ,8. Too Many Fish In The Sea - The Marvelettes ,9. Rang Tang Ding Dong (I Am A Japanese Sandman) - The Cellos ,10. Rivers Of Babylon - The Melodians ,11. Combination Of The Two - Big Brother & The Holding Company ,12. Bell Boy - The Who , (07.05.2011)

Počítáním mrtvých Martin Scorsese vstoupil na teritorium, kde je jako doma Terry Gilliam - do světa, kde se pohybují postavy vychýlené z normálu, konfrontují se zvláštní charaktery a film charakterizuje divná atmosféra. Po celou dobu máte pocit vyšinutosti, doznívajícího drogového tripu a vyvstává dojem, že jedním z inspiračních zdrojů byl odkaz Timothy Leara. Jak mám Martinovy práce rád, s touhle road movie napříč nočními ulicemi New Yorku s dávno vyhořelým chlápkem, kterému místo krve koluje v žilách roztok alkoholu a amfetaminu, si příliš nevím rady. Na to, abych snímek bral vážně jako drama, je to přestylizované, příliš cool a s řadou prvků, které by se hodily do jiného žánru. Všude tam, kde se zdá, že příběh začíná sestupovat pod povrch věcí, přijde další úlet. Jako zábavná popkulturní jízda to pro změnu troskotá na stereotypu a všudypřítomné depresi. Ke všemu nejsem schopen se s hlavním hrdinou nějak ztotožnit. Když ho ta práce nebaví, tak proč jednoduše nedá výpověď a nevycouve? Celkový dojem: 45 %. (08.10.2017)

Další Scorseseho příspěvek na téma New York. Noční ulice představující odvrácenou stránku života mají úžasnou poetiku. Jsou plné světel a ztracených duší okupujících jak bezvládná těla umírajících, tak bezvládná těla živá, nasáklá alkoholem či drogami. Utrápený Nicolas Cage jimi pomalu proplouvá, přemýšlí a hledá cestu za druhým dechem. Film však není žádnou nudnou meditací, naopak Cage má za parťáky snad až groteskní sadu charakterů, kteří naplňují životem jej i samotný film. Ač není Počítání mrtvých nijak velkolepý, či zásadní film, ve Scorseseho filmografii zaujímá nezastupitelné místo. 8/10 (31.03.2014)

To takhle Martin Scorsese sedí doma a přemýšlí co natočí, když někoho u sousedů klepne infarkt a zvuk sirény mu vnukne nápad znovu se projet po svém městě a ukázat ho opět ve svém ,,nejlepším světle". Scorsese tedy vyměnil taxíka za sanitku a svůj New York zobrazil jako peklo na Zemi, kde mezi tou špínou a prapodivnými existencemi jezdí andělé v sanitce a snaží se zachraňovat lidské životy a hlavně i zachránit sami sebe. Ono to zní hezky: zachraňovat životy, ale film ukazuje jaký je to boj a jaké je to nést ztráty. Každý ze saniťáků se snaží zbavit se svých osobních démonů jinak a používají řešení jako alkohol, drogy, násilí atd. ale ne vždy se tím dá uniknout realitě. K tomu použil Scorsese tradičně dobrou kameru a zrychlené záběry ze sanitky jsou vyslovená slast, hudba se ne vždy k dění na plátně hodí. Herci podali dobré výkony. Líbil se mi Cage i má oblíbená Patricia Arquette, ale zaujmul i Tom Sizemore v roli dalšího saniťáka. Ovšem film trpí tím, čím trpí většina Scorseseho snímků a to že je film moc rozvleklý. Vždy to není na škodu, ale tentokrát jsem se docela nudil. Každopádně se nejedná o nejhorší mistrův snímek (pořád má na kontě Po zavírací době.) (14.07.2007)