Dotyk smrti

Dotyk smrti či Počítání mrtvých nebo Smrtící chapadla? Aby nebyl Frank na dně, když tolik let (pět) po nocích pomáhá druhým, a aby to vydržel, tak se povzbuzoval alkoholem, až ho takový životní styl poslal k depce, s níž není snadné se dostt zase trochu do figury. Navíc si přitom vyčítá, že neudělal dost pro záchranu těch, co jiným v hlavě neleží a valí dál a nekladou si znepokojivé otázky, takže jsou imunní pro setkávání se smrtí a dál mohou pracovat, zatímco Frank potřebuje nasytit krásou života a lidským teplem, které mu může poskytnout jen pro něho vhodná žena a změna práce, která ho vytáhne z jeho chmurného života. (28.09.2010)

...ovšem nejen podobné tolikrát omílanému Taxikáři, nýbrž i stejně komornímu Po zavírací době. Urputná snaha dosáhnout něčeho, co se divákům jeví jako bezproblémově jednoduché, ale pro naše hrdiny je to nepřekonatelné. Paul Hacket se chce v noci "pouze" dostat domů, saniťák Frank touží dostat i jiný případ než pacientovu zástavu srdce, odskočit si na kafe či dát šéfovi výpověď. Nemožné. V obou snímcích hraje výraznou roli atmosféra "špinavých ulic", oba se odehrávají v noci a v nepřetržitém pohybu (Frank jezdí v sanitce, Paul stále někam utíká); pojí je i stejný tragikomický humor. Marty si s kameramanem Richardsonem v Počítání mrtvých více pohráli s obrazem - výrazné a přeexponované barvy, klasické svícení kolmo na hlavy... Zběsilý střih Thelmy jen umocňuje soucítění s bezradným Frankem. Za zmínku stojí hudba, jejíž texty parádně souzní s obrazem, případně na dané situace "odpovídají". Nenápadný, přesto další z výborných filmů Martina Scorseseho. (01.12.2006)

Počítáním mrtvých Martin Scorsese vstoupil na teritorium, kde je jako doma Terry Gilliam - do světa, kde se pohybují postavy vychýlené z normálu, konfrontují se zvláštní charaktery a film charakterizuje divná atmosféra. Po celou dobu máte pocit vyšinutosti, doznívajícího drogového tripu a vyvstává dojem, že jedním z inspiračních zdrojů byl odkaz Timothy Leara. Jak mám Martinovy práce rád, s touhle road movie napříč nočními ulicemi New Yorku s dávno vyhořelým chlápkem, kterému místo krve koluje v žilách roztok alkoholu a amfetaminu, si příliš nevím rady. Na to, abych snímek bral vážně jako drama, je to přestylizované, příliš cool a s řadou prvků, které by se hodily do jiného žánru. Všude tam, kde se zdá, že příběh začíná sestupovat pod povrch věcí, přijde další úlet. Jako zábavná popkulturní jízda to pro změnu troskotá na stereotypu a všudypřítomné depresi. Ke všemu nejsem schopen se s hlavním hrdinou nějak ztotožnit. Když ho ta práce nebaví, tak proč jednoduše nedá výpověď a nevycouve? Celkový dojem: 45 %. (08.10.2017)

Nechápu, kdy se to zlomilo, ale většina Scorseseho posledních filmů na mě nechává nechutně špatný dojem. Ať je to Letec, Skrytá identita nebo počítání mrtvých, jsou to pro mě velmi slabé snímky, v kterých si Scorsese užívá své slávy a svého jména, ale nic víc nepředvádí. Nicholas Cage je můj oblíbený herec, ale zde nemá co hrát kromě neustále pijícího doktora, který všude vidí jednu oběť. Opravdu smutné vidět kam spadl tak skvělý režisér a jak sebou tahá některé herce, kteří ho nedokážou odmítnout a pak hrají v podobně nudných a praštěných filmech. Velmi nudný film, který neustále řeší mrtvoly a paranoiu. (26.07.2008)

snad jedinej skorzísiho film, kterej se mi moc nelíbí...a Cage taky, ty jeho rádoby procítěný role sou jedna jak druhá...Taxikáři to nesahá ani po kotníky, tam kde u Taxikáře byla cítit opravdovost, naléhavost a radikálnost, zde cítím pouze efekt, snahu o efekt, a efekt na efekt...ale jelikož jinak nedám na Mártyho dopustit, tak to neberu zas jako takovej průser...jen to neni taková klasa jako ostatní jeho filmy. (13.04.2009)