S čerty nejsou žerty

Tak tahle pohádka se časem už zařadila do zlatého fondu česko(slovenských) pohádek. Líbila se mi již jako malému klukovi, líbí se mi i teď po více jak dvaceti letech, filmová kvalita přetrvala... Výborné herecké výkony, chytrý scénář, hodně humoru a sympatičtí čerti (ti jsou ale tak trochu jediným kontroverzním bodem pohádky - to, že my Češi v našich národních pohádkách máme tendence bagatelizovat úlohu pekla a zlehčovat až zesměšňovat postavu čerta, je všeobecně známo a svědčí to i o jistých rysech našeho národního naturelu. Tvůrci tohoto filmu však posunuli mantinely ještě trochu dál... Peklo a Lucifer jsou dokonce kladné elementy v opozitu hříšnému a veskrze zkaženému světu a postavám nahoře. ,,Díky" Boženo Němcová za toho Tvého ,,čertova švagra"...) (18.01.2007)

Po právu česká (nejen) pohádková klasika, která postrádá snad všechny neduhy většiny děl tohoto žánru (kulisovost, otravné moralizování, nesympatické a nezajímavé postavy, tupé dialogy atd.). Herecké obsazení je samo o sobě lahůdkové, především Heřmánek a Nárožný jsou zde absolutně špičkoví. Dokonce i atmosféra, výprava, kostýmy, či hudba fungují na jedničku. O takovéhle kvalitě si v dnešní době může nechat zdát nejenom Zdeněk Troška, ale (bohužel) i téměř všichni ostatní tvůrci pohádek... 80 % (26.12.2010)

Tímto dílem jsme světu ukázali, kde se natáčí nejlepší pohádky. Nebudu se tajit tím, že jde o mou nejoblíbenější pohádku. Ale uznejte, že si to zaslouží právem. Viděli jste někdy lepšího satana než Karla Heřmánka? Co třeba Al Pacino, říkáte si, ale Al Pacino je z úplně jiného světa, světa velkoměsta. Jeho dialogům rozumějí jen starší diváci, kdežto Karlovi rozumějí všichni, bez rozdílu věku. Viděli jste někdy lepší peklo než tady? Já tedy ne. Petr Nárožný ve své životní roli: Máchale.... Snad jedinou vadou na kráse je píseň "Petře Petříčku". Hynek Bočan musel dostat záchvat tvořivosti, protože tohle je opravdu jediný jeho dobrý film. Navíc, na český film perfektní hudba. Co chtít víc? Plný počet. (05.10.2006)

"Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil." Já si s čerty zažertuju rád, protože kaprál, kníže a Lucifer jsou naprosto dokonalí a proto mi zase až tak moc nevadí skutečnost, že zástupci dobra nemají příliš velký charisma, není s nimi tolik srandy a neštítí se peněz. Nikdo zkrátka není dokonalej, ani tato pohádka, ale na vánoce ji pravidelně řadím jako chod mezi oříšky, cukroví a řízky ze zlatýho prasete. A nyní jdu uchopit nejjasnější brk ... (25.07.2011)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)