Réžia:
Petr SchulhoffScenár:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustObsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(viac)Recenzie (245)
Tak jsem se podívala na ten silvestrovský zázrak který dávají každý rok a musím říci že tento film nebyl vůbec špatný. Bernardýn vypadal sympaticky. Akorát nevěřím tomu že by všechno jedl co jim Sovák servíroval na stůl. Protože Bohouš měl pořád hluboký talíř a nebylo vůbec vidět co vlastně konzumuje. Ale jinak by to asi udělat nešlo. Zvířata jsou sice hrozně nenasytná, ale nějáké jídlo jim může způsobit nevolnost. Stejně jako my lidé bychom nemohli jíst třeba jeřabiny. Jinak v tomto filmu to byla jedna ze Sovákových rolí kterou dle mého názoru zahrál výborně. Ještě lépe než ve filmu Muž z Londýna. Neboť k tomuto herci nemám nějáký zvláštní vztah jako třeba moje máma s bráchou. ()
Jako "stálý host silvestrovských večerů" pro mě Bohouš skončil cca v roce 1990. Tehdy jsem se na něj koukal jen proto, že nic lepšího v televizi nebývalo. Dnes se na něj nekoukám proto, že v televizi už občas něco lepšího bývá, a také proto, že u mě vyvolává nezřízenou chuť na tlačenku s octem a cibulí. Ani nevím proč. ()
Komedie, která se mnou rostla od malička. Takováhle dílka jsou pro mě výjimečná tím, že jsem z nich nadšený doposud, a to už se blížím věku, kdy jsou bačkory s přezkou a umělé zuby „klapačky“ na dohled. Sice pořád relativně daleko, ale kdo ví :) . Děti na téhle komedii zaujme bláznivá žranice a Menšíkovy hlášky, dospělý si vychutná vybroušené dialogy, především duel Sovák – Hadrbolcová s lechtivým podtextem mně dostane spolehlivě. Prostě chuťovčička, no! ()
Bohouš patří ke klasice československé a posléze i české televizní silvestrovské zábavy. Televize ho dávají opakovaně každý rok a drtivá většina diváků na něj nedá dopustit. Mě samotného dlouho míjel. Když jsem si ho konečně pustil, řekl jsem si fajn zábava, ale zase žádný zázrak a dal mu tři hvězdy. Pro napsání komentáře jsem si jej zopakoval, jestli jsem hodnocení přeci jen nepodcenil. Nepřijde mi to a stále mu nechám tři hvězdy za fajn zábavu. Ten kultovní status u mě zkrátka nemá a žádný sentiment ani nostalgie se nekoná. To jsou dle mě hlavní příčiny lehkého nadhodnocení. Ač mám Menšíka se Sovákem velmi rád, tak si myslím, že tohle je v jejich tvorbě průměrný kraťas a mají hodně podobných a taky hodně lepších věcí. Bohouš ale rozhodně špatný není. Pokud ho ještě někdo neviděl, ať to napraví. Jen jej nepotřebuju vidět stále dokola každý rok. ()
Co bychom na Vánoce dělali bez nenažraného a rozmlsaného Bouhouše? To by snad ani nebyly svátky. Tenhle mastrštyk o třech hercích a jednom bernardýnovi je stejně tak geniální jako legendární. Jediná škoda, že dneska už u nás nikdo není schopný nic podobného natočit. Jenže hledejte dnes druhého Menšíka a Sováka. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (18)
- Pes Bohouš se ve skutečnosti jmenoval Baldur a tento svět opustil v necelých deseti letech na následky otravy z přípravku proti blechám. (carott)
- Inspirací ke žravému bernardýnovi byl scenáristovi Františkovi Vlčkovi st. bernardýn herce Saši Rašilova st., kterému jednou hodil k vylízání plechovku od olejovek a on ji spolkl a za pár dnů z něj vyšla vyleštěná a placatá. (sator)
- Vladimír Menšík si natáčení se psem užíval. Měl spoustu prostoru k improvizaci, nikdo mu neskákal do řeči. „Akorát že Bohoušovi strašně smrdělo z huby. Víc než Sovákovi,“ přisadil si na jedné z besed po natáčení. (alonsanfan)
Reklama