Švindlíř

Herci boli tak nepríjemne nesympatický, že už to samo o sebe kazilo dojem z filmu. Inak je to len film o ničom. Nie je to ani o hre a ani o pocite viny. Je to len zblúdilé pobehovanie hercov a tie dialógy snáď písal nejaký redaktor z bulvárneho denníka snažiaci sa použiť jazyk ktorý nezapadá do jeho ligy. (16.08.2022)

Paul Schrader má na svém kontě několik zásadních a hlavně skvělých scénáristických počinů z nichž ty nejznámější pro ranné pecky Martina Scorseseho. Nikdy to ale nebyl divácký tvůrce, což ukázal i v režii. Švindlíř není typický "podvodnický" film o karetním mistrovi, ale spíše psychologickým rozborem hodně rozbitého člověka. Oscar Isaac je fajn, ale tempo filmu je až zbytečně líné a bez gradace. Je to zajímavý film, ale je jednoduché ho zavrhnout. (19.01.2023)

Hlavní postava poté, co byla neprávem uvězněna, nachází zálibu v hraní hazardních karetních her, ale záhy se s ním spojí mladý muž se společným nepřítelem, a tak začíná cesta za pomstou. Dvojice hlavních postav Oscar Isaac a Tye Sheridan jsou stravitelní, příběhově jde o prostou, byť přízemní revenge story, avšak bez jakéhokoli násilí či akce, která je celá říznutá gamblingem. To je možná i aspekt, který zamrzí nejvíc, protože ani pomsta ani gambling nejsou úplně plnohodnotně provedeny, každá část jede jen napůl, dokupy až tak moc nejdou a společně se začínající love story ke konci (ta mě už vůbec nezajímala) jde ve výsledku o nemastný, neslaný a nedotažený film, který vlastně o ničem není. Dá se přežít, ale čekali jsme větší akci nebo větší ponoření do Card Countingu, což je samo o sobě lákavé a dosud až tak moc nezfilmované téma, takhle je to až moc povrchní a nic neříkající… (01.11.2021)

Scenáristický a režijní veterán Paul Schrader, který mimo jiné stojí za scénářem k legendárnímu Taxikářovi na sebe v roce 2017 upoutal pozornost snímkem Zoufalství a naděje s Ethanem Hawkem v hlavní roli. I jeho novinka se točí kolem morální odpovědnosti hlavního hrdiny, ze života kněze se ovšem tentokrát Schrader vrhl do světa karetního hráče, který je bývalým vojákem. A právě jeho vojenská minulost ve filmu sehrává větší roli než samotné hraní s kartami.   Příběh o morálce, vykoupení a tak trochu o tom, že před minulostí člověk neuteče. Ten film není vůbec hodnej, po vzoru Zoufalství a naděje diváka nevede za ručičku. Schraderův rukopis jde v tomhle ohledu poznat, s hlavním hrdinou se vůbec nepáře. Isaacův Tell musí v průběhu filmu volit mezi morální zodpovědností a svým klidem a časem je čím dál tím více jasné, že zde hrdina bez problémů do západu slunce neodejde.   Schaderův chytrý scénář je očividně dílem chytrého člověka, který dokáže do svého scénáře vložit spousty motivů. Scénář The Card Countera se sice vydává snadno odhadnutelným směrem ke komornímu finále, Schrader z něj přesto dokáže vymlátit absolutně vše. Stačí mu dva herci, malý prostor a především práce s atmosférou. Schrader krom atmosféry nemá problém s tempem, které je sice pomalé, přesto je ovšem budované precizně. Schrader se navíc očividně pokouší o jistý sociální komentář, který ve finále funguje,   Isaac předvádí strhující výkon, který všechny bez problémů utvrdí, že je neskutečně talentovaným hercem, který i v následujících letech předvede zajímavé věci. Za zmínku poté stojí především komediální herečka Tiffany Haddish, která se v Schraderově novince představuje ve vážné roli a dokáže solidně překvapit. Tye Sheridan poté dokazuje, že je neskutečně mladým talentovaným hercem, Willem Dafoe je poté dle očekávání Willemem Dafoemem. Potřebuje jeho herecký talent snad více definovat?   Celé se to dá chválit, bez vad na kráse to ovšem není. V závěru se ukáže, že je toho v The Card Counter vlastně tak trochu příliš moc a na vše není úplně čas. Samotný název je vlastně zavádějící, hlavní zápletka skutečně není o hraní karet a gamblingu. Isaacův Tell ve finále není tak funkčním antihrdinou, kterým byl Schraderův Travis Bickle v Taxikářovi, Isaacův fenomenální výkon lehké neduhy nezakryje. Přesto je The Card Counter pořád zajímavou charakterní studií, průzkum duše osoby trpící PTSD a hledající smysl života. Fanoušci Zoufalství a naděje nejspíš budou spokojeni.   Schrader ve finále možná servíruje tak trochu dva filmy v jednom, které jsou ve finále těžce nevybalancované a atmosféra je každou chvíli tak trochu jiná. Rovina, kdy se ten film pokouší o politickou kritiku je ve finále zajímavější než linka s hraním karet, finiš má ten správný dopad. Schraderova novinka není dokonalá, něco ovšem v člověku rozhodně zanechá....... (27.09.2021)

Problém snímku je, že se snaží řešit dvě roviny najednou. Poker a pomstu. Zároveň, se ale ani jedné z nic nevěnuje vůbec, takže z toho vzniká strašně dlouhé nezáživné, otravné a velice nudné NIC. A tak cestujeme na turnaje pokeru, kde o nic nejde a nic se nikam neposouvá.  A když už si myslíte, že to nemůže být horší, ale přece jenom to dokoukáte, tak začne hudební složka, která vás dodělá úplně. (24.08.2022)