Otec

Nuž Anthony Hopkins by tento rok aj bral aj oscara a stále je jeden z najväčších favoritov, ale podľa mňa rozhodne iný faktor. Chadwick Boseman bol čierny a je žiaľ už aj mŕtvy, a tak ho asi dostane posmrtne. Film The Father nebudú milovať všetci. Je to totiž miestami nezáživná dráma o vzťahu otca a dcéry, obaja už v rokoch. Všetko sa točí okolo v podstate nekonečnej komunikácie otca s rôznymi postavami, je tu nielen dcéra, ale aj jej manžel, postupne prichádzajú ďalšie. Film je založený na divadelne hre a je to poznať už aj v tom, že vlastne sa skoro celý príbeh odohráva v jednom byte. Príbeh je snáď však až silné slovo, pretože epickosť je tu potlačená, aby do popredia vystúpil jeden špičkový herec a ten pomocou dialógov nám poukázal na vzťahové roviny, medziľudské vzťahy i úskalia prichádzajúcej stareckej demencie, keď človek postupne stráca zmysel pre realitu, no začína si to postupne uvedomovať, ale nechce pripustiť. To prináša na povrch aj isté emócie, ale ako bolo povedané, nejaký extra dej nemôžeme očakávať, je to čistá dráma, kde okrem Hopkinsa silne zažiarila aj Olivia Colman (a tá dostane podľa mňa oscara namiesto Amandy Seyfried). (01.01.2021)

Z počátku jsem byl zmatený, ale netrvalo dlouho a došlo mi, že tohle bude příběh o Alzheimerově nemoci. Anthony Hopkins hraje onoho otce trpícího výše zmíněnou nemocí, přičemž se snaží pochopit, co se kolem něj děje. Spolu s ním je divák vtažen do děje a může si představit, jaké to asi je mít v hlavě nepořádek díky chaotickým scénám a postavám, které v jednom kuse mění svou identitu. Rozhodně jeden z nejzajímavějších kandidátů na letošní Oscary. (29.03.2021)

The father je pro mě vcelku překvapením. Nečekal jsem, že mne tento snímek až tak zaujme. A už vůbec jsem nečekal, že mne snímek o Alzheimerově nemoci překvapí svým příběhem. Ten by se dal chvílemi nazývat i mysteriózním, kdy mnohdy jste stejně zmatení jako Anthony Hopkins, který pomalo a jistě přestává poznávat své blízké. A své dceři začíná být již na obtíž. I ona přeci chce žít. Snímek mne překvapil také svou komorností, kdy se téměř veškerý příběh odehraje v jednom bytě. Herecké výkony jsou především tím, co film táhnou. A oba nominovaní (Anthony Hopkins a Olivia Colman) jsou naprosto přesní. Snímek ukazuje velmi věrně palčivý problém při práci s lidmi s alzheimerovou chorobou, což je něco, čím by si nikdo neměl projít. Filmu však k dokonalosti chybí lepší vyrovnanost tempa, kdy prostřední a závěrečná část se chvílemi opakují a také nudí. 7/10. (30.04.2021)

„Jak listí ze stromů myšlenky padají, na zemi vadnou a chřadnou. Marně po lístečcích ruce tvé sahají, nechytíš myšlenku žádnou.“ Zneklidňující, zmatené, děsivé, naprosto přesné. Nechat diváka tápat v ději, udělat mu zmatek v postavách a časové návaznosti scén či flashbacků, zasít do mysli pochybnosti a nejistotu, zda Anne opravdu odjela do Paříže za jakýmsi Paulem? Díky tomu vše vidíme očima dědečka s Alzheimerem, jak se „svět okolo něho začíná chovat divně“ a přestává dávat smysl. Anthony Hopkins exceluje ve své nejstrašidelnější roli. Kam se hrabe doktor Lecter, známý pojídač mozků, proti mozkožroutovi Alzheimerovi nemá šanci. OKÉNKO PALIATIVNÍ PÉČE: [][] Pečuješ-li o blízkého, kterému nemoc žere mozkové buňky a jehož zmatená duše už jen bloudí tmou, pamatuj: [] I ty jsi hoden lásky. [] Kvůli zapomínajícímu nezapomínej sám na sebe. [] Nelej všechnu svou lásku a empatii do Alzheimer kanálu, je totiž bezedný. [] Nech si nějakou i pro ostatní své blízké. [][] Máme osobní zkušenost v rodině, bohužel. „Bůh zatím lopatou hází na stěnu hrách... a ty se lásko pomalu obracíš v prach.“ [Jablkoň: Odpouštím ti, Rút.] (02.02.2024)

Po dokoukání nemůžu hodnotit jinak než že mě skutečně fascinuje, jak se režisérovi Zellerovi filmu s tak pomalým tempem povedlo dodat patinu zajímavosti každé následující, čím dál tím více zneklidňující, minuty. Anthony Hopkins nechává probouzet svého Hannibala a je to skutečně dechberoucí podívaná od začátku až do konce, lež se vpravdě jedná o velice komorní, až by se dalo oprávněně říci divadelní, záležitost o jedné zásadní nemoci, která nám do této problatiky dává alespoň malý vhled. A to jsem si říkal, že to bude jedna z těch oscarovek, kterou vynechám a přesvědčily mě až nadšené ohlasy. A stejné pochybovače, jakým jsem byl i já, by měly přesvědčit také...90% (25.04.2021)