Stratená česť Kataríny Blumovej

Reakce Heinricha Bölla na jeho nepěkné zkušenosti s médii. Ač se to zdá neskutečné, toto Schlöndorffovo zpracování je snad ještě hořčí, nemilosrdnější a svým způsobem i bezvýchodnější. Žádný div, že se tenhle film s přílišným nadšením nesetkal a podezření z přílišného zkreslování a jednostranné, byť dobře míněné, manipulace se vynořují nyní a budou se vynořovat i nadále. (20.07.2005)

Mladá žena se neměla seznamovat s mužem podezřelým už na první pohled. To za prvé. Měla se seznámit s mužem, který není na první pohled tak nápadným teroristou jako herec, co představoval už od pohledu podezřelou existenci. Za druhé - Je to příběh, kde se mladá žena dopustila chyb, které média a běžný lid někdy trestají, jindy si toho či onoho ani nevšimnou. V té době, v 70. letech bylo v Německu několik akčních skupin, s jasnými cíly i postupy jak jich dosáhnout. Že se někdo zapletl s jejich členy, tak to už byl jeho problém. Mladá žena prostě chybovala, takže nesla následky. (01.09.2010)

Na jednej strane je film veľmi nadčasový, hovorí nielen o konkrétnej dobe a konkrétnej krajine, ale aj o ľudskosti a jej všetkých nepekných povahách všeobecne. Určite naši západní susedia a ich až prehnaný bulvár a jeho obľúbené postavičky tento prístup ocenia. Mne však predsa len nedalo nezamyslieť sa aj nad tým, že prečo aparát, takto budem v tejto súvislosti nazývať políciu aj médiá (aparát znie škaredo, tak preto, dotkneme sa aj armády a zdravotníctva) jednal tak, ako jednal. Polícia chcela zistiť pozíciu hľadaného a robí to skôr kontraproduktívne a novinári tu sú za čisté karikatúry. Ale inak veď dobre im tak. Iba stále zostáva vo vzduchu fakt, že Katarína s úkrytom napomáhala. V podstate všetko toto beriem ako umeleckú a oprávnenú licenciu, len tento film je tak extrémne nepríjemný až nechutný, že na jeho kvality nemôžem zareagovať úplne s nadšením. 70% (07.01.2016)

Nepříjemný film, nebál bych se dokonce v některých momentech použít kontroverzního přívlastku odpudivý. Ideologicky vyhraněný snímek, u kterého se zdráhám použít označení levicový, mnohem přesnější by bylo nazvat jej levičácký. Mýlí se ten, kdo považuje za ústřední téma filmu konflikt senzacechtivého bulváru a nevinně nařčeného jedince, který se snaží uchránit své soukromí. Ztracená čest Kateřiny Blumové není nadčasový film, naopak je tím nejtěsnějším způsobem spojený s konkrétními událostmi a procesy odehrávajícími se v Západním Německu 1. poloviny 70. let. V průběhu 60. let na německých univerzitách a v kulturním prostředí sílil vliv radikální levice velmi kritické ke stavu německé společnosti, zatímco zbytek populace si v klidu užíval plodů německého hospodářského zázraku. První vlna atentátů RAF Německo šokovala a znechutila. Měšťanský tisk se (logicky) opřel nejen do teroristů, ale začal rozpitvávat jejich ideová východiska a společenské zázemí. Radikální levice se ocitla v izolaci a čelila sílícímu tlaku konzervativní většiny. Ztracená čest Kateřiny Blumové je jedním z plodů frustrace, kterou levičáci tehdy zažívali. Myslím, že kdyby Ulrike Meinhofová žila, byla by ze snímku nadšená a ochotně by souhlasila s vysvědčením, které tvůrci udělili německým úřadům a sdělovacím prostředkům. Film pracuje s černobílými, silně polarizovanými charaktery, ve své umanuté kritičnosti k tomu, co pokládá za německou realitu, je silně tendenční a to filmu dnes výrazně ubírá na síle. Nositelé státní moci jsou bezohlední, neštítí se jakýchkoli metod, sdělovací prostředky jsou manipulativní a ochotně policii donáší - ostatně stejně jako "běžní" občané názorově ukotvení ve své hnědé minulosti. Z každého záběru je patrné, jak silně se tvůrci filmu neztotožňovali s prostředím, které je obklopovalo, jak moc jim záleželo na tom, vylíčit tehdejší společnost jako hysterickou, stádní a manipulativní. Osobně mi dnes manipulativní přijdou spíš filmové prostředky, které režisérská dvojice používá. Lze si klást otázky, které tvůrce evidentně nezajímaly. Hrdinka snímku je v nejlepším případě naivní a nezodpovědná (za Ludwiga Göttena si dosaďte Jiřího Kajínka s jeho sborem nadšených fanynek), v horším případě si Káťu Blumovou lze představit jako členku teroristické sítě, protože i taková interpretace je možná. Každopádně pojetí cti podle Margarethe von Trottové a Volkera Schlöndorffa se nápadně podobá tomu, jak ji vnímají italští mafiáni nebo členové kavkazských klanů. Celkový dojem: 40 %. (10.10.2017)

Krutá, jakoby chirurgická režie do německé společnosti vrcholícího poválečného "zlatého věku" minulého století symbolickým skalpelem zvoleného pohledu odhaluje skutečné motivace významné části svobodných médií a s nimi jeden z významných problémů i současné občanské společnosti. Zdánlivě tuctový příběh bez skutečných hrdinů i jasně vymezených kladů a záporů nepostrádá rafinovaně stupňované napětí vrcholící činem, jehož absurdita je současně i přirozeným vyzněním zoufalství štvané ženy. Mario Adorf, pro mne více známý jako zlotřilý padouch indiánských filmů šedesátých let, i tuto polohu padoucha zvládá víc než dobře. (28.02.2008)