Deň kobyliek

Príbeh oportunistickej blondíny v Hollywoode a submisívnych mužov v jej okolí, ktorými máva ako gýčovým vejárom vo svojej mramorovej paži (ten jej popri tých okázalých outfitoch mimochodom celkom chýbal). Kvalitatívne nemám moc čo vytknúť, jedine ak zdĺhavosť či pomalý rozbeh, ktorý však vykompenzoval sugestívny a nápaditý záver. Skôr by som sa chcel vyjadriť k tomu, že to nepokladám za neo-noir, ako sa vyjadril istý užívateľ, ktorý ma primäl k tomu, aby som si film konečne pozrel. Ak tento žáner chápem správne, musel by tu byť zločin zahalený istým rúškom tajomstva a potom postupne odkrývaný. No nie vykonaný takto jednoznačne, impulzívne a kumulovaný davovým šialenstvom. Ale to už oscilujem medzi vecným opisom a spoilerom. Tak v kocke, niežeby vyvrcholenie deja nebolo dostatočne veľavravné, len nie je úplne noirové. Obzvlášť keď sa tam vlastne iný, podobne temný moment vôbec nenachádzal. Dobová atmosféra a fatálna žena v popredí tento žáner síce evokujú. Ale tým to asi aj končí. (01.03.2015)

Klasické nastavování zrcadla a strhávání pozlátka, ač děj zprvu připomínal spíše Nerudovy Malostranské povídky po "hollywoodsku".Ovšem jak se film překulil přes svou polovinu, sled nepochopitelných událostí nabíral na intenzitě natolik, že konečná gradace násilí a davového šílenství by neměla překvapit, ale mě naprosto šokovala - nečekané, znepokojivé a smutné. (18.02.2009)

2/3 filmu jsou naprosto strašné, herecké výkony jsou doslova bolestivé (duo namyšlené dcerušky a střeleného tatíka mě několikrát svádělo k tomu, abych to vypnul a věnoval se něčemu užitečnějšímu), dialogy kulhají, scénář je hloupý a toporný, celé je to rozvleklé, nudné a nesourodé. Kdyby nebylo skvělého Sutherlanda a závěrečné kulminace s davovou hysterií a surrealistickou apokalypsou, tak dám bez přemýšlení odpad. (12.10.2012)

Velice zajímavý film, ze kterého úplně čpí ta povrchnost a falešnost Hollywoodu 50. let. Skvělý výkon předvádí zejména William Atherton, herec známý spíše z vedlejších rolí si zde střihnul hlavní a zhostil se toho jedna báseň. Spíš než o nějaký souvislý příběh je to opět taková exkurze do té konkrétní doby a místa, jako znám třeba ze Sladkého Života. Závěr je exkluzivní, to se tu dočtete ve všech komentářích. Nezbývá než potvrdit ! (01.03.2016)

Schlesinger udělal přece jen alespoň jeden dobrý film. Westův román, stejně jako toto jeho filmové zpracování, možná není ani tolik příběhem, jako obrazem. Obrazem čehosi. Co asi Schlesingera na třicet let staré předloze zaujalo? Jak ho známe, nejspíš se chtěl opět strefit do Ameriky, konkrétně do hollywoodského pozlátka. Nic proti tomu nemám. Velký filmový průmysl je zřejmě opravdu jakýmsi magnetem povrchnosti a pokleslých charakterů, a v tomto filmu se vlastně žádné jiné nevyskytují. Proto je to tak hnusné. --- Ale pokládám za omyl tuhle nemravnou čeládku spojovat konkrétně s Hollywoodem. Ten je bezpáteřný jedině a pouze v tom smyslu, že vyrábí a prodává zboží dokonale šité na míru zákazníkova vkusu. Čím větší show, čím více kraválu, tím větší tržby. --- A v tomto smyslu, takto rovněž zákazníci, bychom asi neměli nad nikým a ničím ohrnovat nos. Amerika je největší, proto když blbne, je to nejvíc vidět a má to největší dopad. To ale nutně neznamená, že ostatní blbnou méně. Je nutné jmenovat příklady efektních a hloupých hollywoodských (a jiných) filmových slátanin, které na těchto stránkách slaví stejné úspěchy jako v té Americe, jejíž pokleslost je zde tak nemilosrdně odhalena? --- Je užitečné si to připomenout: k bezcharakternímu „umění“ nevyhnutelně patří bezcharakterní lidé. Jako tvůrci i jako zákazníci. Tento film to ukazuje. (01.10.2011)