Příběhy duchů

Neoplatí sa hovoriť o každej poviedke zvlášť. Každá je slabá, nudná, nezáživná a dosť často i hlúpa. Príbehy sú lacne, bez nejakej originality a herci hrajú tak ako máju napísané scenáre, bez štipky ochoty niečo ukázať. Jediná aspoň trosku slušná poviedka bola, tá tretia, ktorá nebola duchárska, ale mala dosť rýchli spád i keď ani ta si neodpustila viacero hlúpejších scén. Skoro v každom poviedkovom filme je aspoň jedna priemerná poviedka, ale tu nebola ani jedna a keby ma aspoň trocha nebavila tá tretia, neviem neviem, či by som dal aspoň 1*. (12.01.2020)

Snímek „Příběhy duchů“ je za mě jeden z nejlepších indických horor, jaké jsem viděl. Ano ve srovnání s jinou produkcí to nemusí být ono, není to převratné ani objevné, ale je to místy hodně své, je vidět, že si jdou tvůrci vlastní, velmi specifickou cestou. A funguje to, je to ono. V takovém provedení bych indických hororů snesl mnohem více. Nevyrovnanost jednotlivých povídek nevadí. (13.11.2020)

Předem upozorňuji, že rozhodně nešlo o hororové povídky. Spíš o takové mrazivé, zajímavé příběhy. 1. povídka – o mladé nesympatické slečně, která se stará o starou paní, která vídá svého (asi) mrtvého syna. V tomto příběhu se toho moc neděje. Vidíte, jak si slečna řeší svá životní dramata a pečuje. Konec je celkem zajímavý a můžete si ho vyložit po svém. Já to vidím tak, že babku zabila nějaká vyšší moc a vzala na sebe její podobu, aby mohla dál škodit. (silnější 2*) 2. povídka – byla asi nejmrazivější. Hlavně ďábelský malý klučík, který brzy přišel na to, že škodit a dělat bolest je zábava. Ptačí maska mě úplně nenadchla a degradovala celkem dobře rozjetý příběh. Nápad a vyústění se mi ale dost líbilo. (3*) 3. povídka – byla úplně nejnudnější. Zombie téma mě nikdy moc nelákalo a rozhodně není strašidelné. Hodně jsem tu ale ztrácela pozornost, takže mi možná unikly zajímavé souvislosti. Strach vyvolán opět nebyl. (slabší 2*). 4. povídka – šlo spíše o zajímavý nápad a vyústění zápletky s dotěrnou babičkou, která musela opruzovat i po smrti. Poučení - radši nepomlouvej manželovu rodinu. (3*) Celkové shrnutí: Úplně jsem se nenudila, ale ani to nijak zvlášť nenadchlo. Slabší 3* (09.04.2024)

4 povídky různých délek a hodně rozkolísané kvality. Jsem rád, že jsem se mohl seznámit s indickými horory, které jsem si před zhlédnutím moc neuměl představit. Trošku mi zde chyběly taneční a pěvecké vložky, bez kterých si indický film nedovedu představit. Třetí povídka s pojídáním lidí byla vyloženě trapná. Poslední mě kdovíjak neuchvátila. Naopak první 2 povídky se za mě dost povedly. První zajímavou atmosférou a druhá hlavně vtipným nápadem. [50 %] (09.04.2024)

1.) Pečovatelka se stará o starou babku, která tvrdí, že se někde v bytě skrývá její syn. Prostředí je sice solidní, ale v pokud nepočítám jedno zazvonění u dveří, za kterými nikdo není a samovolně se zavírající lednici, vesměs se tu nic neděje. No a když už to začne být alespoň trochu zajímavé, přijde konec. 20% 2.) Chlapeček s divným kukučem žárlí na chůvino nenarozené dítě a brzy přijde na to, že by mohl s potratem trochu pomoct. Děti bývají nejděsivějšími monstry a proto zamrzí, že kluk nedostal do ruky nápaditější nástroje. Vše tak musí napravovat psycho závěr, který se povedl a tahá druhou povídku alespoň na průměr. 50% 3.) Dvě děti a jeden dospělý uprostřed vesnice, které vládnou její zmutovaní obyvatelé. Nic převratného, ale nenudí to a masky jsou jakž takž snesitelné. Je škoda, že do toho tvůrci nešlápli trochu víc a trochu dřív. Samotný konec je sice pitomý, ale snaha o rádoby originální závěry je v rámci žánru trend, takže mě to ani nenaštvalo. 50% 4.) Holka si vezme za manžela chlapíka, který má neobvykle blízký vztah s babičkou. A tak je k tomu všemu mrtvá. Lehká duchařina, která nemá čím zaujmout, ačkoliv podobně jako první příběh má potenciál. Vydržet se u toho dalo především díky hezké Indce v hlavní roli. Jinak kde nic, tu nic. 30% Celkově 40% (18.10.2020)