Sněžit už nikdy nebude
Śniegu już nigdy nie będzie
Der Masseur
Never Gonna Snow Again
VOD (1)
Obsahy(2)
Do života uzavretej zámožnej komunity vstupuje masér z Východu. Z príslušníkov tejto komunity vyžaruje aj napriek bohatstvu vnútorný smútok a túžba. Tajomný návštevník má zvláštny dar, jeho ruky liečia a jeho oči prenikajú do duší osamelých žien. Jeho ruský prízvuk znie ako pieseň minulosti, pokojná melódia ich detstva, keď bol svet bezpečnejším miestom. Žeňa – tak sa tento muž volá – mení ich životy. (Film Europe)
(viac)Videá (4)
Recenzie (23)
Magický film v pomalém tempu, vyvolávající pocit uvolnění, relaxace. Stejný, jako pokud se někdo příjemně, lehce dotýká vaší pokožky..... Pod jeho povrchem se však skrývají dvě vážná poselství: (1) osamělost a smutek člověka, který musel opustit svou zemi - ať už z jakýchkoliv důvodů; (2) osamělost a vyprahlost všech nás, žijících v relativním blahobytu, obklopeni "vymoženostmi" moderní, přetechnizované civilizace. Film je zážitkem pro všechny, kteří mají schopnost hluboké empatie a přemítání o souvislostech dnešního světa. Dovoluji si připojit úryvek z jedné UK recenze k filmu, který je, myslím, velmi výstižný: "This is one for film lovers who (like me) enjoy a story that takes its time in the telling, and it will leave you pinching yourself at the end to check that you've not been dreaming." ()
Když Žeňa řekl, že se narodil v obci Pripjať začal jsem trochu tušit, oč půjde. Každopádně je to film jen pro úzký kruh diváků. Sympatický Jevgenij fandící Šachťaru Doněck má neuvěřitelné schopnosti, které vyvrcholí až v konečném kouzelnickém čísle. Jak je získal? Ozářením z Černobylu nebo je v tom něco jiného? Odpovědi se nedočkáme, přesto je to film nesmírně působivý, ikdyž bez nosného příběhu. ()
Sladce divoka pohadkova umelecka vychodoevropska bajka o sociopolitickych podminkach ukrajinskeho emigranta. Odpovida se na otazky soucasne polske spolecnosti tridnich rozdilu. Vypraveci oblouk je trochu neuspokojivy, ale je to magicke a metaforicke. Ale Utgoff je sladky od zacatku do konce. Ale nenasel jsem nic hlubokeho, co by utkvelo v srdci. ()
Bohužel to nikdy neudrží tón ani myšlenku, a tak to neustále musí uhýbat k líné legraci z tragikomických karikatur předměstských zbohatlíků, co jsou prázdní, ale baží po smyslu a "duchovnu". To v sobě ale ještě má nějaký příslib, druhá polovina už je ale jen nesnesitelné pásmo rádoby atmosférických výjevů, které působí jako bezradné nadhazování pitchingových ohraničených nápadů. Maloměstskou rutinu s drcením větví a halloweenskými průvody tak střídají příšerně repetitivní snové vize, na které naváže baletní číslo. Proč, proboha, když v tom není žádná poetika ani takt? Ukončit to pak titulkem, který to zničehonic zarámuje do klimatického apelu, jsem chtěl považovat za důsledné zparodování předchozích tvůrčích postupů, asi to tak ale míněno nebylo. Vlastně je to ten nejhorší typ filmu, protože se v něm tvůrčí nemohoucnost tak strasně snaží skrýt, až se změní v nabubřelost. ()
Reklama