Réžia:
Andy WilsonScenár:
Kate BrookeKamera:
Alan AlmondHudba:
Geoffrey BurgonHrajú:
Damian Lewis, Emma Griffiths Malin, Ben Miles, Gina McKee, Beatriz Batarda, Toby Parkes, Amanda Root, Ann Bell, Lee Williams, Wendy Craig, Gillian Kearney (viac)Epizódy(5)
Obsahy(1)
Po ukončení nešťastného manželství Soamese Forsyta a Irene Heronové si oba dva našli nové partnery. Irene je šťastně vdaná za Jolyona Forsyta - mají spolu syna Jona a nestýkají se se zbytkem rodiny, kromě Jolyonových dětí Holy a June. Soames se oženil s krásnou Francouzskou Anette, chudou dívkou ze čtvrti Soho. A s ní konečně získal vytoužené dítě, dceru Fleur, kterou až nemístně rozmazlil. Anette s ním ovšem není šťastná. Po těžkém porodu už nemůže mít děti a nedokáže snést, že ji manžel nemiluje. Proto vyhledává různé aférky, z nichž nejvážnější je asi ta s Prosperem Profondem, světáckým Francouzem, který o životech všech Forsytů ví mnohem víc než dává najevo. Stíny minulosti se ovšem začínají znovu vynořovat když se Fleur, i přes Soamesovo snažení a zákazy zamiluje do Irenina syna Jona. Když oba mladí začnou se svou "aférkou", nemají ani ponětí o událostech, které jejich rodiče rozdělily nepřekonatelnou nenávistí. Fleur sice Jolyonovi slíbí, že svůj vztah s Jonem ukončí, ale zatím tajně dohodne svatbu ve Skotsku. Jon chce o svou lásku také bojovat, ale smrt jeho otce pak vše změní. (daymare)
(viac)Recenzie (15)
Musím připojit souhlas k jednomu z komentářů: Nejvíc sympatický mi byl Soames. Irene nesnáším a na knížku ani není dost hezká. Protivná je i June. Ale at je to jak chce, určitě okouzlí dokonalé herecké výkony. Hlavně poslední díly s Fleur a Jonem trhají srdce (i když Jon mě dost naštval svým mamánkovským mazánkovstvím. Ale tak tomu bylo i v knize). Četla jsem knižní předlohu a to dvakrát, dokonce jsem četla i další pokračování "Moderní komedie". Proto můžu s čistým srdcem říct, že je seriál dokonalým převedením knihy na plátno, navíc s atmosférou Viktoriánské Anglie. Pro mě jednoznačně 5hvězdiček. P.S. Navíc se v těch jejich tragédiích člověk dokáže odprostit od vlastních problémů ()
Důkaz, že romantika nemusí být nutně zprofanováná tupostí růžových zahrad a Rosemundy Pilcherovej. Mistrovský popis pradávného fatálního tématu neopětované lásky.....a vše v té neopakovatelné britské vyjímečnosti, postavené jak na přehnané nabubřelosti, tak v reálném základu Anglie, jakožto kolébky moderní doby. K tomu bezchybně obsazený Damian Lewis a funkční fyziologie jeho kamené tváře. Tentokrát se ale i kámen rozpláče...a jak přesvědčivě. 80% ()
Po krátkém intermezzu před válkou bylo již na čase, aby potomci Forsytů dozráli a bouřlivá 20. léta započala. Čili fiakry střídají rychlá auta, krinolíny hluboké výstřihy a nové pletky střídají zase ty staré. Klasika. Prastarý svár Soamse a Irene se přenáší na jejich děti a novodobá romance ve stylu Romea a Julie je na spadnutí. Za něco takového se získává Nobelova cena, takže máme oficiálně potvrzeno, že to není kýč. Čili jde o materiál k vychutnávání si po doušcích. Je to stále skvělé, ale to skutečné zlato v této sáze bylo zpracováno už v první sérii, v části vycházející z románu Vlastník. Tehdy se dalo to dusno krájet a nikdo nebyl sošnější, než Ioan Gruffudd. ()
Druhá série pokračuje v rámci vztahů tam, kde se skončilo, a opět se vše točí okolo manželství Soamese a Irene, ale tentokráte již více jeho vliv na další generaci Forsytů. Vidíme tak, jak staré příběhy a křivdy mohou ovlivňovat životy dalších a dalších členů rodiny po mnoho desetiletí. Ano, opět se tak skáče ve velkém v čase, a ano, opět si maskéři nedali tolik práce co měli, aby postavy postupně nějak viditelně stárly. ()
Povedené stejně jako předchozí díly. Sice příběh Soamese a Irene byl zajímavější i díky hlavním představitelům, ale díky románovému citu Johna Galsworthyho pro vývoj a osudy postav je třetí část jeho prvního dílu trilogie s názvem K pronajmutí výbornou ukázkou anglické společnosti po 1. světové válce. Zpracování taky výborné. Nezbývá než dát 100%. ()
Reklama